Bylo neobyčejně krásné odpoledne a na louce plné květin se děly zázraky. Vítr tiše ševelil do listí stromů a okolo se rozléhal zpěv ptáků. V tom se znenadání na louku snesl kouzelný motýl s krásnými křídly, která zářila v odpoledním slunci.

Motýl se zastavil uprostřed louky a začal tancovat ve vzduchu s lehkostí a graciózností, která okouzlovala všechny okolní tvory. Vítr se zvedl a začal motýlovi pomáhat, tlačil ho do výšin a vytvářel pod ním vzdušné víry, aby mohl tancovat ještě krásněji.

Když se setmělo, motýl se zastavil a poděkoval větru za jeho pomoc. Vítr se usmál a řekl: „Každý z nás má své křídla, která nám umožňují létat a dosahovat výšin. Stačí jen uvědomit si jejich sílu a nechat se jimi unést.“

A tak se motýl vrátil do svého květinového domova s vděčností v srdci za zázrak, který se mu ten den stal. A od té doby létal s ještě větší graciózností a svobodou, protože teď věděl, že má křídla, která ho mohou unést do výšin snů.