Byla jednou jedna liška jménem Líza, která žila v hlubokém lesě. Jednoho dne se procházela kolem potoka a v trávě zahlédla něco lesklého. Když se k tomu přiblížila, zjistila, že to byl stříbrný mincík. Líza se zaradovala a rozhodla se, že si minci schová a bude ji mít jako talisman.

Od té chvíle se začalo dít něco zvláštního. Kdekoliv Líza prošla, přinášela štěstí a hojnost. Les se rozzářil, ptáci zpívali ještě radostněji a zvířata se spřátelila. Lidé z okolní vesnice začali chodit do lesa, aby si poslechli Lízinu radostnou píseň.

Jednoho dne se do vesnice dostal zlý lovec, který toužil po stříbru. Když se dozvěděl o Lízině minci, rozhodl se ji získat za každou cenu. Líza však byla chytrá a věděla, že stříbro by nemělo padnout do rukou zlému člověku.

Liška se rozhodla využít svou chytrost a lovecovo sebevědomí proti němu. Vypravila se do loveckého údolí a začala své kouzlo. Lovec byl okouzlen její krásou a sliby bohatství. Když se však dostal k samotnému stříbru, zmizelo mu z rukou a objevila se na Lízině tlapce.

Lovec byl zděšen a sám sebe obvinil z chamtivosti. Líza mu však odpustila a poradila mu, aby se vrátil do lesa s otevřeným srdcem. Lovec následoval její rady a od té doby se stal ochráncem lesa, ve kterém Líza žila.

A tak žili spolu ve vzájemné harmonii a míru, díky stříbru, které přineslo do jejich životů štěstí a moudrost. Liška Líza se stala legendou, která dodnes žije v srdcích lidí a v šumění lesa, kde stříbro stále svítí jako symbol naděje a lásky.