Bylo jednou jedno malebné údolí obklopené hvozdem a vysokými horami. V tomto údolí žili loupežníci, kteří se skrývali ve skalních úkrytech a útočili na nedbalé cestovatele, kteří procházeli kolem.

Jednoho slunného rána se do údolí vydala statečná dívka jménem Alena. Měla s sebou pouze malý košík s jídlem a džbán s vodou, protože se chtěla projít po okolí a nasbírat bylinky pro svou nemocnou babičku. Když však přišla k potoku, zjistila, že voda je zakalená a není vhodná k pití.

Alena se rozhodla pokračovat v cestě a doufala, že najde čistý pramen, který by jí poskytl pitnou vodu. Přišla až k okraji lesa, kde zahlédla skrytý vodopád, který se třpytil na slunci. Radostí si naplnila džbán čistou vodou a pokračovala dál směrem k úkrytům loupežníků.

Když se blížila k jejich skrýším, náhle se před ní objevil loupežník jménem Martin. Alena se lekla, ale Martin jí řekl: „Dívko, co tě sem přivádí?“ Alena mu vysvětlila, že hledá bylinky pro babičku a čistou vodu. Martin se rozhodl jí pomoci a doprovodil ji k nejkrásnějšímu prameni v celém údolí.

Alena byla ohromena krásou tohoto místa a vděčně poděkovala Martinovi. Ten se jí usmál a řekl: „I loupežníci mohou mít dobré srdce a pomoci potřebným.“ Alena se s džbánem plným čisté vody vrátila ke své babičce, která se po napití této vody rychle uzdravila.

Od té doby se Alena a Martin stali přáteli a společně pomáhali lidem v nouzi. A tak se loupežníci z tohoto údolí stali známí nejen pro své statečné skutky, ale i pro svou ochotu pomáhat druhým.