**Kouzelný prsten a zázračné koření**

V jednom malém království, které se rozkládalo mezi zelenými kopci a křišťálově čistými řekami, žila dívka jménem Anička. Byla to prostá a dobrosrdečná dívka, která se starala o svou nemocnou maminku a drobné hospodářství na okraji lesa. Anička byla obdařena neobyčejnou schopností – její ruce dokázaly připravit pokrmy, které nejen chutnaly, ale i hojily. Tajemství jejích lahodných jídel bylo ve vzácných bylinách a koření, které sbírala v lese. Jednoho dne se však její život obrátil vzhůru nohama.

***

Toho rána se Anička vydala do lesa, aby nasbírala čerstvé bylinky. Slunce svítilo skrz koruny stromů a ptáci si vesele prozpěvovali. Když kráčela po úzké lesní pěšině, narazila na stařičkou ženu, která seděla na pařezu a třásla se zimou, přestože bylo léto.

„Dobrý den, babičko, co tu děláte sama?“ zeptala se Anička starostlivě.

„Ach, děvenko, zabloudila jsem a nemám sílu pokračovat,“ odpověděla stařenka slabým hlasem. Anička neváhala ani chvilku, sundala svůj šátek a nabídla ho ženě, aby se zahřála. Pak jí pomohla na nohy a doprovodila ji zpět na cestu.

„Jsi laskavé děvče,“ řekla stařenka, když se loučily. „Za tvou dobrotu ti něco dám.“ Sáhla do kapsy svého pláště a podala Aničce drobný zlatý prsten s jemně vyrytým vzorem hvězd.

„Tento prsten je kouzelný. Když ho nasadíš na prst a třikrát otočíš, splní ti jedno přání. Ale pamatuj, že ho máš používat moudře.“ Stařenka se usmála, otočila se a zmizela v lese, jako by se propadla do země.

Anička se na prsten chvíli dívala a pak ho schovala do kapsy. „Možná se mi někdy bude hodit,“ pomyslela si.

***

Když se Anička vrátila domů, zjistila, že její maminka je ještě slabší než obvykle. Už několik dní skoro nejedla, protože ji trápila záhadná nemoc. Anička byla zoufalá. Připravila čaj z bylinek, ale stav její maminky se nelepšil. V tu chvíli si vzpomněla na kouzelný prsten.

Vzala ho do ruky, nasadila na prst a třikrát s ním otočila. „Přeji si, aby moje maminka byla zase zdravá,“ zašeptala. Prsten jemně zazářil a její přání se splnilo. Maminka se najednou posadila, tváře jí zrůžověly a oči se jí rozzářily. „Aničko, cítím se lépe!“ řekla s úsměvem.

Anička měla radost a poděkovala kouzelnému prstenu. Od té doby se ale rozhodla, že prsten použije jen v případě největší nouze.

***

O několik dní později do království dorazila zpráva, že princ Jindřich, syn krále Václava, byl zaklet zlým čarodějem. Princ se proměnil v kámen a nikdo nevěděl, jak ho zachránit. Král slíbil velkou odměnu tomu, kdo jeho syna osvobodí.

Anička, která chtěla pomoci, se rozhodla, že se vydá na cestu. „Možná najdu způsob, jak princovi pomoci,“ řekla mamince, která ji s těžkým srdcem pustila.

Anička si vzala s sebou sáček s kořením, protože věřila, že její bylinky mohou být užitečné. A samozřejmě si na prst nasadila kouzelný prsten. Cesta byla dlouhá a nebezpečná, ale Anička byla statečná. Prošla temnými lesy, překročila řeky a zdolala strmé kopce, až se nakonec dostala k jeskyni, kde podle pověstí přebýval zlý čaroděj.

***

Když vstoupila do jeskyně, ucítila silný zápach. Uprostřed jeskyně stál obrovský kotel, ve kterém čaroděj připravoval lektvar. „Kdo se opovažuje rušit mě při práci?“ zaburácel čaroděj, když Aničku spatřil.

„Jsem Anička a přišla jsem, abych zachránila prince Jindřicha!“ odvětila statečně.

Čaroděj se zasmál. „Ty? Jen obyčejná dívka? To mě pobavilo. Ale dobrá, dám ti šanci. Připravím ti tři úkoly. Pokud je splníš, princ bude volný. Pokud selžeš, zůstane zakletý navždy.“

Anička souhlasila. Čaroděj se usmál a luskl prsty. Na zemi se objevila hromada drobných zrn koření – pepř, kmín, skořice a další. „Tvůj první úkol je jednoduchý. Roztřiď všechna tato zrnka do západu slunce.“

Anička se pustila do práce, ale brzy si uvědomila, že je to nemožné. Zrnka byla tak malá a bylo jich tolik! V tu chvíli si vzpomněla na kouzelný prsten. Třikrát s ním otočila a přání vyslovila: „Přeji si, aby byla všechna zrnka roztříděna.“ A opravdu, během okamžiku byla zrnka perfektně rozdělena do malých hromádek.

Čaroděj zamručel, ale pokračoval. „Druhý úkol je těžší. Připrav mi nejlahodnější pokrm, jaký jsem kdy jedl.“

Anička se usmála. Otevřela svůj sáček s kořením a pustila se do vaření. Použila ty nejlepší bylinky a připravila voňavý pokrm, který provoněl celou jeskyni. Když čaroděj ochutnal, jeho oči se rozšířily překvapením. „To je… to je dokonalé!“ přiznal, i když nerad.

„Tvé poslední zkoušky se ale nezbavíš,“ řekl. „Musíš mi přinést zlatý květ, který roste na vrcholku Hory věčnosti. Máš na to jediný den.“

Anička se rozběhla z jeskyně a začala šplhat na strmou horu. Cesta byla nebezpečná, ale Anička neztrácela odvahu. Když konečně dorazila na vrchol, spatřila nádherný zlatý květ. Utrhla ho a spěchala zpět.

***

Když čaroděj květ viděl, zlostně zařval. „Jak je to možné?!“ Ale musel dodržet svůj slib. Luskl prsty a princ Jindřich se proměnil zpět v člověka.

„Děkuji ti, statečná dívko,“ řekl princ a poklekl před Aničkou. „Zachránila jsi mi život. Co si přeješ jako odměnu?“

„Nic, Vaše Výsosti,“ odpověděla Anička skromně. „Jsem šťastná, že jste volný.“

Princ byl jejím dobrým srdcem okouzlen a požádal ji, aby zůstala na zámku. Anička souhlasila a brzy se z ní stala nejen princezna, ale i nejlepší kuchařka v celém království. A kouzelný prsten? Ten uložila na bezpečné místo, aby mohl jednou pomoci někomu dalšímu.

A tak žili šťastně až do smrti.