V hlubokém lese, který byl tak rozlehlý, že se zdálo, jako by neměl konce, žil malý elf jménem Líska. Byl to veselý a zvědavý tvor, který miloval procházky mezi lišejníky, sbírání kapek rosy z listů a hledání kouzelných pokladů, o kterých slyšel v příbězích od starších elfů. Líska měl jednu zvláštnost – jeho uši byly o něco širší než u ostatních elfů, a kdekoliv se objevil, všichni si ho podle toho pamatovali. Někteří se tomu smáli, jiní ho obdivovali, protože díky svým uším slyšel i ty nejtišší zvuky lesa.
Jednoho rána, když slunce probleskovalo mezi větvemi a zpěv ptáků naplňoval vzduch, zaslechl Líska něco podivného. Bylo to jemné škrábání, jako by se něco pohybovalo pod zemí. Vedeno svou zvědavostí, vydal se tím směrem. Po několika minutách pátrání objevil starou, mechem pokrytou truhlu ukrytou mezi kořeny mohutného dubu. Truhla byla tak široká, že ji sotva dokázal obejmout roztaženýma rukama. Měla zrezivělé panty a zámek, který vypadal, že se už dlouho nepohnul.
Líska se posadil vedle truhly a přemýšlel, co by mohl udělat. Neměl klíč a truhla vypadala příliš pevná na to, aby ji otevřel sám. V tu chvíli si vzpomněl na svou kamarádku Vrbinku, starší elfí dívku, která byla známá svými znalostmi o kouzlech. Rychle se tedy vydal do jejího domku, který byl postavený v koruně vrby u lesního potoka.
„Truhla, říkáš?“ podivila se Vrbinka, když jí Líska všechno vyprávěl. „Staré truhly v lese často ukrývají tajemství. Ale musíš být opatrný, někdy mohou být zakleté.“
„A co kdybychom ji otevřeli spolu?“ navrhl Líska s nadšením.
Vrbinka se usmála. „Dobrá, ale nejdřív si vezmu pár ochranných bylin. Nikdy nevíš, co tě může čekat.“
Společně se tedy vydali zpět k truhle. Když k ní dorazili, Vrbinka vytáhla ze své brašny malý váček s bylinkami a jemně je posypala kolem truhly. „To nás ochrání před zlými kouzly,“ vysvětlila.
„Ale jak ji otevřeme?“ zeptal se Líska.
Vrbinka se naklonila nad truhlu a zkoumala zámek. „Vypadá to, že tento zámek reaguje na zvuk. Možná, kdybys něco zazpíval, otevře se.“
Líska se trochu začervenal. „Já? Zpívat? Nikdy jsem před nikým nezpíval.“
„Neboj se,“ povzbuzovala ho Vrbinka. „Tvůj hlas je krásný, to vím. A navíc, kdo jiný má tak dobrý sluch jako ty?“
Líska tedy zavřel oči, zhluboka se nadechl a začal zpívat tichou, melodickou píseň, kterou ho kdysi naučila jeho maminka. Jakmile jeho hlas naplnil les, zámek na truhle se začal třást a nakonec s hlasitým cvaknutím povolil.
Oba elfové stáli v úžasu. Pomalu zvedli víko a nahlédli dovnitř. Truhla byla naplněná zlatem, drahokamy a starými svitky. Ale uprostřed toho všeho ležela malá, zářivá koule světla. Když se jí dotkli, jejich okolí se rozzářilo a před nimi se objevil duch starého lesního mudrce.
„Děkuji vám, že jste mě osvobodili,“ řekl duch laskavým hlasem. „Byl jsem uvězněn v této truhle po staletí, protože jsem chránil les před temnými silami. Vaše odvaha a čisté srdce mě osvobodily.“
Líska a Vrbinka byli ohromeni. „Co teď bude s tou truhlou?“ zeptala se Vrbinka.
Mudrc se usmál. „Poklady uvnitř jsou vaším darem za vaši laskavost a odvahu. Ale pamatujte, že skutečné bohatství spočívá v přátelství a dobrých skutcích. Ať už se rozhodnete s pokladem udělat cokoliv, vždy mějte na paměti dobro lesa.“
S těmito slovy duch zmizel a koule světla se rozplynula. Líska a Vrbinka se podívali na poklad a přemýšleli, co by s ním mohli udělat. Nakonec se rozhodli, že většinu zlata a drahokamů rozdají zvířatům a tvorům v lese, aby si mohli vylepšit svá obydlí a zásoby na zimu. Svitky si ponechali, aby se z nich mohli učit kouzla a ochraňovat les stejně jako mudrc.
Od toho dne se Líska stal známým nejen díky svým širokým uším, ale také díky své odvaze a dobrotě. A i když už nikdy nenašel další kouzelnou truhlu, věděl, že skutečným pokladem je jeho přátelství s Vrbinkou a láska k lesu, který byl jeho domovem.