Bylo jednou jedno tajemné místo, které bylo známé jako Elfí hřbitov. Byl to starý les, ve kterém byly roztroušeny hroby elfů, kteří žili ve starověku. Lidé se tomuto místu vyhýbali a vyprávěli si o něm různé hrůzostrašné příběhy.

Jednoho dne se do lesa vydal statečný mladý dobrodruh jménem Eryon. Toužil najít legendární poklad, o kterém se říkalo, že je ukrytý na Elfím hřbitově. Srdce mu bušilo vzrušením, zatímco procházel mezi starobylými stromy a zpola zaniklými hroby.

Když se dostal k nejstaršímu a největšímu stromu v celém lese, ucítil podivný chlad a zároveň záblesk naděje. V tom okamžiku zpozoroval malého zeleného tvora, který se k němu plížil. Byl to elf, který byl ochráncem tohoto místa.

Elf Eryona zavedl k jednomu starému náhrobku a ukázal mu, kde se nachází skrytý vchod do podzemní komory. „Zde je ukrytý poklad, který tvé srdce touží najít,“ šeptal elf tiše.

Eryon se odvážně ponořil do temného podzemí a prošel úzkými chodbami, až dorazil do místnosti, kde se skutečně nacházel poklad. Byly zde zlaté mince, drahé kameny a starověké artefakty, které zářily tajemným světlem.

Když se Eryon vrátil na povrch, byl plný vděčnosti k elfovi za to, že mu pomohl najít poklad. Elf se usmál a řekl: „Skutečný poklad není v materiálních věcech, ale v dobrodružstvích, která prožíváme a ve spojení s přírodou kolem nás.“

Od té doby se Eryon stal ochráncem Elfího hřbitova a strávil zbytek svých dní prozkoumáváním tajemství tohoto magického místa. A i když nalezl fyzický poklad, nejcennější odměnou pro něj byla moudrost a poznání, které získal během svého dobrodružství.