Byl jednou jeden starý hřbitov ukrytý hluboko v lese, kde se říkalo, že v noci zázraky přicházejí. Mezi starými náhrobky a zvědavými stromy žil kouzelník jménem Aramis. Byl to tajemný muž s dlouhým bílým plnovousem a očima jako zrcadlo, která odrážela měsíční svit.

Jedné noci, kdy měsíc zářil na obloze a stromy šeptaly své tajemství, se do Aramisovy chýše dostala malá dívka jménem Alena. Měla v ruce zlatý trn, který jí přinesl zlomeným srdcem a prosila kouzelníka o pomoc. Aramis se na ni upřel svým zrcadlovým pohledem a zjistil, že trn pochází ze zapomenutého hradu na kopci nad hřbitovem.

Sliboval Aleně, že jí pomůže, ale za oplátku požadoval, aby mu pomohla najít kouzelné zrcadlo, které ztratil v minulosti. Společně se vydali na nebezpečnou cestu k hradu, kde se skrývala temná síla. Museli překonat mnoho nástrah a zkoušek, ale nakonec se dostali do sklepení, kde zářilo kouzelné zrcadlo.

Alena vzala zrcadlo do ruky a v tu chvíli se její zlatý trn proměnil v květ, který odrážel měsíční svit. Aramis se usmál a řekl Aleně, že její odvaha a láska přemohly temnotu. Od té chvíle byl hřbitov osvícen měsíčním světlem a kouzelník Aramis zůstal věrný svému slibu pomáhat těm, kdo se k němu obrátí s otevřeným srdcem. A tak žili šťastně až do konce svých dní.