Bylo nebylo, za sedmi horami a sedmi řekami, žil jednou moc ohromný drak jménem Štěstěn. Byl to drak, který měl zlaté šupiny a plameny v barvách duhy, ale přesto byl velmi osamělý. Toužil po společnosti a přátelství, ale všichni se ho báli a utíkali před ním.

Jednoho dne se však Štěstěn rozhodl udělat něco odvážného. Rozhodl se, že navštíví vědmu Zloběnu, která byla známá svou moudrostí a schopností číst budoucnost. Drak se vydal na dlouhou cestu a nakonec dorazil k chatrči vědmy.

Vědma Zloběna přijala Štěstěna s úsměvem a překvapením. „Co tě sem přivádí, ohromný draku? Nikdo se neodváží přijít až sem k mému domovu.“

Štěstěn se sklonil a požádal vědmu o radu. „Jsem osamělý a toužím po společnosti. Jak bych mohl najít přátele?“ zeptal se s nadějí v očích.

Vědma Zloběna se zamyslela a pak Štěstěnovi poradila: „Vezmi si do kočáru kočoura, který je moudrý a přátelský. Společně se vydáte na cestu a najdete své místo ve světě.“

Štěstěn poslechl radu vědmy a brzy se vydal na cestu s moudrým kočourem, který se jmenoval Mraček. Společně prošli městy a vesnicemi, pomáhali lidem a zachraňovali zvířata. Lidé se báli draka na začátku, ale brzy zjistili, že Štěstěn a Mraček jsou dobrými a statečnými bytostmi.

A tak se drak, kočour a jejich kočár stali známými po celé zemi. Lidé je přijímali s otevřenou náručí a ocenili jejich dobrodružství a statečnost. Štěstěn nakonec poznal, že pravé přátelství je cennější než všechny poklady světa a že společnost moudrého kočoura je neocenitelná.

A tak žili šťastně až do konce svých dní, putujíce společně a pomáhajíce těm, kdo potřebovali pomoc. A vědma Zloběna sledovala jejich dobrodružství s úsměvem na tváři, vědouc, že udělala dobře, když spojila osamělé bytosti dohromady.