Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, žil jednou malý chlapec jménem Tomáš. Tomáš byl velkým milovníkem větru. Každý den trávil hodiny na louce, kde si hrál se svým drakem a nejraději poslouchal zvuky větru, jak šustí v korunách stromů.

Jednoho dne, když Tomáš procházel lesem, narazil na starou knihu s kouzelnými zaklínadly. Byla to kniha, kterou kdysi používala moudrá čarodějnice k ovládání větru. Tomáš si řekl, že by mohl využít tato kouzla k tomu, aby se stal ještě blíže větru.

Zaklínadlo znělo: „Vítr, vítr, vaneš všude, poslyš moje slova a nech mě plout jako pták v oblaku.“ Tomáš se odvážil a začal zaklínadlo opakovat. Najednou se začalo dít něco neuvěřitelného. Vítr se zvedl a začal Tomáše unášet do vzduchu. Tomáš se cítil jako ptačí mládě, které poprvé vzlétlo z hnízda.

Vítr ho unášel stále výš a výš, až se ocitl na nebeských oblacích. Tam potkal starého moudrého ptáka, který mu řekl: „Vítr je mocný prvek, který nás spojuje s nebesy. Buď opatrný, jak s ním zacházíš, ať tě neunesou dál, než je tvoje srdce připraveno.“

Tomáš si uvědomil, že vítr je síla, která ho může vést, ale také ohrozit. S pokorou a vděčností se rozloučil s oblací a nechal se unést zpět na zem. S novým poznáním se rozhodl, že bude ctít větr a jeho sílu, ale s respektem k jeho přirozenému řádu.

Od té doby Tomáš žil šťastně ve svém malém domě u lesa a každý den se těšil na chvíle strávené s větrem. A když se mu někdy zdálo, že slyší slabé šustění listí, věděl, že vítr je stále s ním, ochraňuje ho a vede na cestě jeho života. Tak skončila pohádka o Tomášovi a větru, která dokazuje, že i zdánlivě malá síla může mít obrovský vliv na lidské srdce.