Za sedmi horami a sedmi řekami byl královský palác, který hlídal obrovská brána. Tato brána byla vyrobená z lesklého zlata a ozdobená drahokamy, které zářily jako hvězdy na obloze. Kdokoliv chtěl vstoupit do paláce, musel projít touto bránou a předat strážným královský erb.

Jednoho dne se do paláce dostala mladá dívka jménem Alena. Měla s sebou pouze malou lampu, která jí osvětlovala cestu. Když vstoupila skrze bránu, zahalila se do tajemného závoje, který jí byl dán jako ochrana.

Alena se ocitla v krásném královském paláci, kde se rozléval vonný květinový zápach a zvonivý smích šťastných lidí. Král seděl na trůnu a pozoroval mladou dívku, která vstoupila do jeho sídelní síně. „Vítej, Aleno,“ promluvil král s úsměvem. „Tvé srdce je čisté a tvé světlo osvětluje mou říši.“

Alena se přiklonila před králem a poděkovala mu za milé přivítání. Král jí nabídl místo u svého dvora a Alena se stala oblíbenou osobou v celém království. Její lampa svítila přátelstvím a láskou, která rozjasňovala všechny temné kouty královského paláce.

A tak Alena žila šťastně a spokojeně po boku krále, pomáhala lidem v království a šířila světlo a lásku všude tam, kde byla potřeba. Brána, lampa, závoj a král se stali symbolem moudrosti a síly, která spojovala všechny obyvatele království do jedné velké rodiny plné lásky a porozumění.