Byla jednou jedna malá vesnice uprostřed hlubokého lesa. V tomto lese žil starý čaroděj jménem Melchior. Melchior byl moudrý a štědrý, a lidé z vesnice se k němu obraceli, když potřebovali pomoc nebo radu.

Jednoho dne se do vesnice dostala zvěst o zlatém pokladu ukrytém někde v lese. Lidé se rozhodli, že se pokusí najít toto zlato, ale věděli, že bez Melchiorovy pomoci by se neobešli. A tak se vydali za starým čarodějem do jeho chýše uprostřed lesa.

Melchior je vyslechl a s úsměvem řekl: „Zlato není tím nejdůležitějším pokladem, který můžete najít v lese. Skutečný poklad spočívá v přírodě samotné, v krásách, které nám každý den nabízí.“

Lidé byli zaskočení jeho slovy, ale postupně začali chápat, co tím myslel. Melchior je provedl lesem a ukázal jim krásy, které kolem nich byly. Ukázal jim květiny, stromy, ptáky a zvířata, která žila v lese. Lidé si uvědomili, že skutečný poklad není třeba hledat daleko, ale že je kolem nich každý den.

A tak se rozhodli, že zlatý poklad v lese nebudou hledat, ale že budou chránit a milovat přírodu, která je obklopuje. Díky Melchiorovým radám se vesnice stala harmonickým místem, kde lidé žili v souladu s přírodou a navzájem si pomáhali.

A tak Melchiorova moudrost a láska k přírodě změnila osud vesnice a lidé si uvědomili, že pravý poklad není zlato, ale láska, moudrost a harmonie s přírodou.