Ve starém lese, kde se stromy dotýkaly nebe a ptáci zpívali neustále, žila malá větvička jménem Zuzanka. Byla to větvička z jednoho starého dubu, který stál uprostřed lesa a byl známý svou moudrostí a sílou. Zuzanka se vždy cítila šťastná, když se na ni dopadaly paprsky slunce a světlo se lámalo na jejích zelených listech.

Jednoho dne se v lese rozšířila zpráva, že se blíží nebezpečný lesní požár. Všichni stromy byly vyděšené a hledaly způsob, jak se ochránit. Zuzanka se rozhodla, že pomůže a zůstane na svém místě, aby ochránila své přátele. „Nebojte se, já vás ochráním,“ řekla odvážně a pevně se rozhodla, že bude stát před ohněm jako strážce lesa.

Když se plameny přiblížily, Zuzanka cítila horko a sílu ohně, který se snažil spálit vše kolem. Ale větvička neustoupila, dívala se do plamenů s odhodláním a modlila se, aby les byl zachráněn. Najednou se ozval hlas zářícího ohně: „Zuzanko, tvá statečnost a oddanost k lesu mě dojímá. Proto ti dávám dar, který ti pomůže ochránit les.“ A s těmi slovy se z ohně vynořila malá jiskřička, která se usadila na větvičce.

Zuzanka cítila novou sílu proudící do svých listů, která jí dávala schopnost zvládnout ohnivé nebezpečí. S pomocí jiskřičky dokázala vytvořit ochranný kruh kolem stromů, který odrazoval plameny a chránil les před zkázou. Její statečnost a oddanost se staly legendou v lese a všichni jí děkovali za ochranu.

Když se požár uhasil a les se ustálil, Zuzanka se rozhodla, že už nebude jen obyčejnou větvičkou. S novým darem ohně se stala strážkyní lesa a ochránkyní všech rostlin a zvířat. Její síla byla nyní spojena s ohněm, ale její srdce zůstalo stejně milé a laskavé jako dříve.

A tak Zuzanka žila šťastně až do konce svých dní, střežící les a přinášející naději všem tvorům, kteří v něm žili. Její příběh se vyprávěl mezi stromy až do dnešních dnů, jako příklad statečnosti a oddanosti, která může přemoci veškeré nebezpečí.