Za dávných časů, kdy království byla plná tajemství a kouzla se skrývala v každém stínu lesa, vládl v jedné zemi moudrý, ale smutný král jménem Radomír. Král měl všechno, co si jen mohl přát – nádherný hrad, bohaté poklady a věrné poddané. Jen jedno mu chybělo: opravdová radost a naděje, kterou by mohl předat svému lidu. Po mnoho let král hledal způsob, jak znovu oživit radost ve svém srdci, ale marně.
Jednoho dne, když král procházel svým pokladem, objevil starý prsten zdobený nádherným diamantem. Prsten zářil tak jasně, že osvětlil celý temný sál. Král si nevzpomínal, odkud prsten pochází, ale cosi v něm ho přimělo prsten nasadit. Jakmile se diamant dotkl jeho prstu, ozval se jemný, melodický hlas.
„Králi Radomíre,“ pronesl hlas. „Jsem kouzelný prsten a nesu moc, která může přinést štěstí a radost. Ale abys tuto moc využil, musíš splnit tři úkoly. Jen ti, kteří prokážou odvahu, dobrotu a moudrost, si zaslouží mou sílu.“
Král byl překvapen, ale také zvědavý. Po dlouhé době ucítil ve svém srdci záblesk naděje. „Jaké jsou ty úkoly?“ zeptal se odvážně.
„První úkol tě zavede do Lesa tisíce stínů,“ odpověděl prsten. „Musíš tam najít Kouzelnou květinu, která kvete jen za úplňku. Druhý úkol tě zavede k Jezerní čarodějce, která ti dá hádanku. A třetí úkol… ten zjistíš, až splníš první dva.“
Král se rozhodl, že se vydá na cestu okamžitě. Přikázal svým rádům, aby se postarali o království, a vyrazil jen s mečem a malým chlebníkem.
Les tisíce stínů byl temný a tajuplný. Stromy se nakláněly a šepotaly si mezi sebou. Král kráčel statečně, ale brzy se ztratil. Náhle uslyšel jemné cvrlikání. Na větvi seděl modrý ptáček, který na něj zvědavě zíral.
„Králi, hledáš Kouzelnou květinu?“ zeptal se ptáček.
„Ano,“ odpověděl král. „Víš, kde ji najdu?“
„Znám cestu,“ řekl ptáček. „Ale nejprve mi pomoz. Moje hnízdo spadlo a nemám, kam se vrátit.“
Král neváhal. Z větví a listí postavil ptáčkovi nové hnízdo. Ptáček byl nadšený a slíbil, že ho dovede ke květině. Vedl ho hluboko do lesa, až našli mýtinu ozářenou stříbrným světlem. Uprostřed mýtiny stála Kouzelná květina, nádherná a zářící.
„Děkuji ti,“ řekl král ptáčkovi a opatrně květinu utrhl. Jakmile to udělal, květina se proměnila ve zlatý klíč. Král si ho schoval a vydal se na další cestu.
Druhý úkol ho zavedl k Jezerní čarodějce. Jezero bylo klidné, ale jeho hladina se začala čeřit, když se král přiblížil. Z vody vystoupila žena s dlouhými vlasy a očima jako dvě perly.
„Králi Radomíre,“ pronesla čarodějka. „Přišel jsi pro druhý úkol?“
„Ano,“ odpověděl král odhodlaně.
„Dobrá,“ řekla čarodějka. „Dám ti hádanku. Pokud odpovíš správně, dostaneš, co hledáš. Pokud ne, zůstaneš tady navždy.“
Král souhlasil a čarodějka se usmála. „Poslouchej: Co je to, co nemůžeš vidět, ale můžeš cítit? Co nemůžeš držet, ale můžeš dávat?“
Král se zamyslel. Hádanka byla náročná, ale po chvíli odpověděl: „Je to láska.“
Čarodějka se usmála a podala mu malou lahvičku s průzračnou kapalinou. „Toto je Esence lásky. Budeš ji potřebovat pro svůj třetí úkol.“
Král poděkoval a vydal se zpět do svého království. Ale když dorazil, zjistil, že jeho země je ponořená do smutku. Lidé byli skleslí a ztracení, stejně jako on kdysi.
„Tvůj třetí úkol je zde,“ pronesl prsten. „Použij klíč, který jsi získal, a Esenci lásky. Pomoz svému lidu znovu najít radost.“
Král přemýšlel, jak by mohl splnit tento úkol. Poté si vzpomněl na starou zříceninu na kraji města, kterou lidé kdysi nazývali „Zahrada radosti“. Rozhodl se ji znovu oživit. S pomocí klíče otevřel tajnou komnatu pod zříceninou, kde našel prastaré semínka kouzelných květin. Zalil je Esencí lásky a čekal.
Za několik dní se místo proměnilo v nejkrásnější zahradu, jakou kdy kdo viděl. Lidé se začali scházet, smát se a zpívat. Král viděl, jak se jeho království mění, a poprvé po mnoha letech pocítil opravdovou radost.
Prsten se na jeho prstu znovu rozzářil. „Splnil jsi všechny úkoly, králi Radomíre. Nyní máš moc šířit radost a štěstí.“
Král se usmál. Už věděl, že skutečné kouzlo není v prstenu ani v diamantu, ale v laskavosti, odvaze a lásce, kterou nosil ve svém srdci.
Od té doby bylo království plné smíchu a písní a král Radomír byl známý jako vládce, který přinesl radost nejen sobě, ale i svému lidu.