V jedné malé vesnici obklopené zasněženými horami žila holčička jménem Elinka. Byla to velmi zvídavá a laskavá dívka, která ráda pomáhala ostatním. V jejich vesnici však panovala zvláštní zima – nejenže byl sníh a led všude kolem, ale zdálo se, že mráz pronikl i do srdcí lidí. Nikdo se na sebe neusmíval, sousedé si nepomáhali a všichni jen reptali na to, jak je zima dlouhá a neúprosná.

Jednoho dne, když Elinka sbírala dříví na oheň, našla něco neobvyklého – starou olejovou lampu. Byla zčernalá a pokrytá ledem, ale přesto ji zaujala. „Co asi dělá lampa tady uprostřed lesa?“ zamyslela se. Opatrně ji vzala do rukou a přinesla domů.

Doma se ji pokusila očistit. Jakmile hadříkem přejela po skle lampy, ozval se podivný zvuk, jako by led praskal. Najednou se z lampy vyvalil oblak třpytivého světla a uprostřed něj se objevil zvláštní tvor, který vypadal jako muž, ale jeho tělo bylo průzračné jako led a zářilo modravým světlem.

„Děkuji ti, že jsi mě osvobodila,“ promluvil hlasem, který zněl jako vítr hvízdající v korunách stromů. „Jmenuji se Froldar, duch ledu a zimního světla. Uvěznil mě zlý čaroděj, který chtěl ovládnout mou moc. Ale ty jsi mě zachránila a já ti za to splním tři přání.“

Elinka byla ohromená, ale zároveň trochu zmatená. „Tři přání?“ opakovala. „To je jako v pohádkách! Ale já si nic nepotřebuji přát…“

Froldar se usmál. „Každý člověk má nějaké přání, i když si to sám neuvědomuje. Přemýšlej, co bys chtěla změnit.“

Elinka se zamyslela. „Chtěla bych, aby lidé v naší vesnici byli šťastní a milí. Aby se zase měli rádi a pomáhali si.“

Froldar pokýval hlavou. „To je krásné přání. Ale štěstí a laskavost nelze darovat jen tak. Musíš lidem ukázat, že je nosí uvnitř sebe. Pomohu ti, ale budeš muset najít způsob, jak jejich srdce rozehřát.“

S těmito slovy Froldar mávl rukou a ve vzduchu se objevil malý krystal, který zářil teplým světlem. „Tento krystal ti pomůže. Vezmi ho do středu vesnice a použij ho, až přijde správný čas.“

Elinka poděkovala a vydala se s krystalem do vesnice. Když dorazila na náves, všimla si, že lidé se na sebe ani nepodívali. Každý měl na starosti jen své vlastní trápení. Elinka se pokusila promluvit s několika sousedy, ale všichni jen krčili rameny a říkali, že zima je příliš tvrdá a že je nic dobrého nečeká.

Elinka se rozhodla, že musí něco udělat, aby získala jejich pozornost. Našla místo uprostřed návsi, kde rozhrnula sníh, a položila tam krystal. Jakmile se krystal dotkl země, začal zářit jasněji a tepleji. Lidé si toho všimli a začali se sbíhat, aby viděli, co se děje.

„Co to je?“ ptali se jeden druhého.

Elinka se postavila doprostřed kruhu a zvolala: „Tohle je kouzelný krystal, který nám může pomoci, pokud budeme chtít. Ale musíme si navzájem pomáhat a být k sobě laskaví. Jen tak můžeme zlomit led, který nás všechny obklopuje.“

Lidé se na ni dívali nedůvěřivě. „Jak nám něco takového může pomoci?“ ozvalo se z davu.

„Vyzkoušejme to,“ navrhla Elinka. „Zkuste udělat něco hezkého pro svého souseda. Třeba jen úsměv nebo laskavé slovo.“

Nejdřív se nikdo nehýbal, ale pak jeden starý muž podal ruku své sousedce, se kterou se roky hádal. „Odpusť mi,“ řekl. „Byl jsem tvrdohlavý.“

Jeho sousedka se usmála a přikývla. „Odpouštím ti.“

Jakmile si podali ruce, krystal zářil ještě jasněji a teplo z něj se rozlilo po celé návsi. Lidé pocítili, jak se jejich srdce zahřívají, a začali si navzájem pomáhat. Jeden chlapec donesl staré ženě dřevo na topení, jiný muž pomohl svému sousedovi opravit střechu.

Zázrak se šířil jako vlny na vodě. Čím víc lidé dělali dobré skutky, tím víc krystal zářil. Nakonec se zdálo, že zima ustoupila a ledová kouzla čaroděje, která svírala vesnici, jsou pryč. Ve vzduchu bylo cítit vůni jara.

Froldar se znovu objevil vedle Elinky. „Vidíš?“ řekl. „Zázračná moc byla celou dobu v lidech. Jen potřebovali připomenout, jak ji používat.“

Elinka se usmála. „Děkuji ti za pomoc, Froldare. Bez tebe bych to nezvládla.“

„To já děkuji tobě,“ odpověděl duch. „Tvé laskavé srdce mě osvobodilo a přineslo do vesnice světlo. Pamatuj, že skutečná moc je v laskavosti a odvaze měnit svět k lepšímu.“

Froldar zmizel a krystal se proměnil v malé světélko, které Elinka schovala doma na polici, aby jí vždy připomínalo, že i v těch nejchladnějších dnech může být teplo, pokud si lidé vzájemně pomáhají. Vesnice se od té doby změnila – lidé byli šťastnější, laskavější a vždy, když na ně padl stín smutku, vzpomněli si na Elinku a její kouzelný krystal.