V jednom dalekém království vládla moudrá a laskavá královna Evelína. Byla milována svým lidem, protože vždy rozhodovala spravedlivě a pomáhala těm, kdo to potřebovali. Její království bylo bohaté a šťastné, ale jednoho dne se začaly dít podivné věci.

Lidé si začali stěžovat, že jim mizí zlato – mince, šperky i drobné ozdoby. Ať se strážci snažili sebevíc, nebyli schopni zloděje dopadnout. Královna Evelína byla znepokojená. „Musím zjistit, kdo za tím stojí,“ řekla si a rozhodla se vypravit na cestu, aby našla odpovědi.

Jednoho večera, když se procházela zahradou svého hradu, zahlédla cosi podivného – dlouhého, lesklého hada, který se plazil mezi keři. Jeho šupiny se třpytily jako zlato. Jakmile si ji had všiml, zasyčel a zmizel v temnotě.

Královnu to zaujalo. „Možná má tento had něco společného se zmizením zlata,“ pomyslela si. Rozhodla se, že se vydá za moudrou čarodějkou, která žila hluboko v lese.

Ráno osedlala svého koně a vydala se na cestu. Jela dlouho, až dorazila k malé chaloupce ukryté mezi stromy. Zaklepala na dveře a ty se samy otevřely. Uvnitř seděla stará žena s pronikavýma očima a v rukou držela kouzelnou hůlku.

„Vím, proč jsi přišla, královno Evelíno,“ promluvila čarodějka dříve, než mohla královna cokoli říci. „Hledáš odpověď na záhadu mizejícího zlata.“

Královna přikývla.

Čarodějka se usmála a zvedla svou hůlku. „V tvém království sídlí dávné prokletí. Had, kterého jsi viděla, není obyčejné zvíře. Je to zlý duch proměněný v hada, který krade zlato, aby získal moc. Chce se stát vládcem nad všemi tvými poklady.“

„Jak ho mohu zastavit?“ zeptala se Evelína.

„Pouze tato hůlka dokáže hada přemoci,“ řekla čarodějka a podala jí kouzelný předmět. „Až ho uvidíš, dotkni se ho hůlkou a vyslov slova: ‘Proměna zlého v dobro!’“

Královna poděkovala a vydala se zpět do svého království.

Jakmile se vrátila, nechala rozmístit po celém hradě zlaté předměty jako návnadu. Čekala trpělivě v zahradě. A skutečně – v noci se had znovu objevil. Jeho oči zářily chtivostí, když se plížil ke zlaté koruně položené na kameni.

Královna se neslyšně přiblížila, v ruce pevně svírala kouzelnou hůlku. Jakmile byla dost blízko, dotkla se hada a pronesla kouzelná slova: „Proměna zlého v dobro!“

Hned se ozval silný vítr a had se začal svíjet. Jeho šupiny se rozzářily oslnivým světlem a náhle se začal měnit. Had zmizel a na jeho místě stál mladý muž v roztrhaném rouchu.

„Kde to jsem?“ zamumlal zmateně.

Královna přistoupila blíže. „Kdo jsi?“

Mladík sklonil hlavu. „Mé jméno je Arlen. Dávno jsem byl princem jednoho království, ale jeden zlý čaroděj mě proměnil v hada a odsoudil k tomu, abych kradl zlato. Nemohl jsem se ovládat… ale ty jsi mě vysvobodila.“

Královna se usmála. „Pak je vše, jak má být.“

Arlen se poklonil. „Jsem tvým dlužníkem. Pokud dovolíš, zůstanu v tvém království a budu ti sloužit.“

A tak se stalo. Zlato se přestalo ztrácet, království znovu vzkvétalo a Arlen se stal věrným rádcem královny Evelíny. A kdo ví? Možná, že jejich přátelství nakonec přerostlo v něco ještě krásnějšího.