Za dávných časů, kdy kouzla byla na každém kroku a království se skvěla vysokými věžemi, rozkládalo se uprostřed hlubokého lesa malé, ale mocné království Eldoria. Eldorii vládl král Alaric, moudrý a spravedlivý panovník, který miloval svůj lid a staral se o jeho blaho. Král měl dceru, princeznu Lunu, která byla nejen krásná, ale také statečná a zvědavá.
Nedaleko království, v temném koutě lesa, stál starý hřbitov, o kterém se tradovalo, že je domovem tajuplných bytostí. Nikdo z vesničanů se tam neodvážil vkročit, neboť se báli kouzel a přízraků, které prý v noci ožívaly. Uprostřed hřbitova se tyčila stará věž, v níž žila čarodějnice Morgana. Morgana byla mocná čarodějnice, ale ne zlá – jen samotářská a nepochopená. Mnozí ji považovali za nebezpečnou, ale ve skutečnosti měla laskavé srdce a ochraňovala stvoření, která by jiní považovali za příšery.
Jednoho dne se princezna Luna vydala na projížďku lesem. Milovala dobrodružství a nebála se ani míst, kterým se ostatní vyhýbali. Její kůň však náhle zneklidněl a vzepjal se. Luna z něj spadla a skutálela se z cesty přímo k bráně starého hřbitova. Když se zvedla, všimla si, že ji pozorují podivné oči. Z křoví vykoukla malá dračí hlavička.
Byl to mladý dráček se zelenými šupinami a křidélky, která sotva dokázala unést jeho tělíčko. „Neboj se, maličký,“ zašeptala Luna a pomalu k němu natáhla ruku. Dráček na ni chvíli koukal, pak k ní přistoupil a otřel si o ni svou hebkou hlavičku.
Najednou se ozval dunivý hlas: „Co tu děláš, lidské děvče?“ Luna se otočila a spatřila velkého, ale ne neohrabaného tvora – byl to trol, vysoký jako dva muži, s dlouhými pažemi a šedou kůží pokrytou mechem.
„Zabloudila jsem,“ přiznala Luna. „A našla jsem tohoto dráčka. Zdá se, že je sám.“
Trol si povzdechl. „To je Argo. Našli jsme ho na kraji lesa, opuštěného. Morgana se o něj stará, ale on pořád utíká.“
Luna pohladila dráčka po hlavě. „Mohu ho vidět? Tu čarodějnici, kterou zmiňuješ?“
Trol chvíli váhal, ale pak přikývl. „Pojď se mnou.“
Vedl princeznu přes hřbitov až k vysoké věži. Když vešli dovnitř, místnost zaplnilo mihotavé světlo svící a vůně bylin. Uprostřed stála Morgana – vysoká žena s dlouhými černými vlasy a pronikavýma očima.
„Koho mi to přivádíš, Gromme?“ zeptala se trola.
„Princeznu z Eldorie,“ odpověděl trol Gromm. „Našla Arga.“
Morgana si Lunu pozorně prohlédla, ale neviděla v ní strach. Spíše zvědavost. „Proč jsi sem přišla, děvče?“
Luna se usmála. „Nechtěla jsem sem přijít, ale osud mě sem zavedl. A tenhle dráček mě sem přivedl dobrovolně.“
Morgana se pousmála. „Argo má dobrý instinkt. Ale ty jsi princezna. Tvůj lid se bojí kouzel a stvoření, jako jsme my.“
Luna pokrčila rameny. „Možná proto, že neví, jak jste doopravdy. Ale já se nebojím.“
Morgana chvíli mlčela, pak se otočila ke svému kotlíku a zamíchala v něm stříbřitou tekutinu. „Dnes v noci nastane nebezpečí. Vím to. Cítím to v kouzlech.“
Luna se zamračila. „Jaké nebezpečí?“
„Stín se blíží. Někdo se chystá napadnout tvé království.“
Luna zalapala po dechu. „Musím varovat svého otce!“
Morgana přikývla. „Ale tvůj lid mi nevěří. Nepřijmou pomoc ode mě ani od Gromma.“
Luna chvíli přemýšlela. „Pak to uděláme jinak. Pomůžete mi bránit Eldorii, ale nebudete se ukazovat, dokud nebude třeba!“
Morgana se usmála. „Chytré děvče. Dobře, pomůžeme.“
Vrátili se do Eldorie právě včas. Temné síly, vedené zlým čarodějem Malgaronem, už pochodovaly k hradbám. Luna běžela za otcem a varovala ho, zatímco Morgana přivolala své kouzlo.
Když začala bitva, Eldoriané bojovali statečně, ale Malgaronova kouzla byla mocná. V ten pravý okamžik zasáhla Morgana – z hřbitova se vynořily prastaré duchy, kteří chránili Eldorii, Gromm bojoval proti Malgaronovým válečníkům a Argo vylétl nad bojiště, chrlící zelené plameny na nepřátele.
Díky jejich pomoci byla bitva vyhrána. Malgaron byl poražen a jeho armáda rozprášena. Král Alaric si uvědomil, že bytosti, které považoval za nebezpečné, byly ve skutečnosti jejich největšími spojenci.
Od té doby se Eldoria spojila s Morgana a jejími přáteli. Hřbitov už nebyl místem strachu, ale úcty k těm, kteří chránili království. A dráček Argo? Zůstal s Lunou jako její věrný přítel a ochránce.