V daleké zemi, kde se vůně koření linula vzduchem jako kouzelná melodie, stál nádherný palác obklopený rozlehlými zahradami. Tento palác patřil moudrému králi Orestovi, který byl známý svou laskavostí a spravedlností. Lidé v jeho království žili šťastně a v hojnosti, neboť jejich zem byla požehnána úrodnou půdou a nejvzácnějšími druhy koření, které měly nejen lahodnou chuť, ale i kouzelné vlastnosti.
Jednoho dne se však v království objevil cizinec, temný čaroděj jménem Morchan. Byl to muž lačnící po moci, a když zjistil, že král Orestos vlastní vzácné kouzelné koření, rozhodl se ho získat. Vydal se k paláci s darem – truhlou plnou vzácného černého pepře, který byl ve skutečnosti prokletý. Když král přijal dar a přivoněl k němu, začala se mu podlamovat kolena. Jeho oči potemněly a jeho srdce ztěžklo smutkem. Morchan se usmál a pronesl kouzlo, které krále zbavilo síly a uvrhlo ho do hlubokého spánku.
Jakmile se zpráva o králově nemoci rozšířila, v království zavládl strach. Lidé se obávali, že bez spravedlivého vládce upadnou do chaosu. Princ Leon, králův nejmladší syn, se rozhodl otce zachránit. Věděl, že musí najít protikouzlo, ale nikdo v celém paláci nevěděl, jak ho zlomit. Leon se proto vydal za starou bylinkářkou Miranou, která žila na okraji království. Byla to moudrá žena, která znala tajemství všech rostlin a koření.
Mirana si vyslechla princův příběh a zamyšleně přejela prsty po staré knize, kterou měla na stole. „Existuje jedno koření, které může zlomit Morchanovo kouzlo,“ řekla nakonec. „Je to Zlatý šafrán, rostoucí pouze v Zemi věčných plamenů. Ale cesta tam je nebezpečná. Stráží ho ohnivý drak, který nestrpí vetřelce.“
Leon neváhal ani chvíli. Věděl, že musí riskovat, aby svého otce zachránil. Na cestu si vzal jen meč, zásoby jídla a malý váček s vonnými bylinami, které mu dala Mirana jako ochranu proti zlým kouzlům. Cesta byla dlouhá a plná nástrah – musel přejít temný les, kde se skrývali zlí duchové, překonat bouřlivou řeku a projít pouští s písečnými bouřemi. Ale princ byl statečný a díky své chytrosti a síle překážky překonal.
Nakonec dorazil k jeskyni ohnivého draka. Z jejího nitra sálalo nesnesitelné horko a na zemi se válely popálené kosti nešťastníků, kteří se pokusili ukrást Zlatý šafrán před ním. Leon však věděl, že nemůže bojovat silou – drak byl příliš mocný. Místo toho si vzpomněl na Miraniny byliny. Vytáhl váček, rozvázal ho a nechal vůni rozlétnout se vzduchem. Byliny měly uklidňující účinek a brzy se z hlubin jeskyně ozval těžký spánek draka.
Leon využil příležitosti a potichu se vplížil do jeskyně. Uprostřed kamenné síně rostl Zlatý šafrán, zářící jako slunce. Princ jej opatrně utrhl, schoval do svého váčku a rychle se vydal na cestu zpět do království. Když dorazil do paláce, byl už král velmi slabý. Mirana připravila léčivý odvar ze šafránu a podala ho králi. Jakmile se první doušek dotkl jeho rtů, jeho oči se otevřely a síla se mu začala vracet.
Morchan, který cítil, že jeho kouzlo bylo zlomeno, se rozzlobil. Pokusil se království napadnout, ale Leon byl připraven. S pomocí Zlatého šafránu a Miraniných bylin vytvořili kouzelný štít, který čaroděje zahnal. Morchan se ve vzteku rozplynul v temném dýmu a už nikdy se v království neukázal.
Král Orestos se uzdravil a vděčně objal svého syna. Lidé v království oslavovali a Zlatý šafrán od té doby rostl v královských zahradách jako symbol ochrany a moudrosti. Princ Leon se stal hrdinou a jednoho dne, když jeho otec zestárl, se stal i moudrým a spravedlivým králem. A tak v království opět zavládl klid, vůně koření se nesla vzduchem a lidé žili šťastně dál.