V hlubokém lese, kde se stromy tyčily vysoko k nebi a jejich větve šeptaly staré příběhy, žil trpaslík jménem Borůvka. Nebyl jako ostatní trpaslíci, kteří pracovali v dolech nebo kovali zbraně. Borůvka měl raději byliny, květiny a kouzla lesa. Uměl si povídat se zvířaty a rozuměl řeči větru i zurčení potoků.

Jednoho dne, když sbíral lesní jahody pro víly, zaslechl dusot kopyt. Skrčil se za velký mechový kámen a spatřil mladého prince, který jel na bílém koni. Princ měl na sobě modrý plášť a jeho meč se leskl na slunci. Zdálo se však, že princ není na lovu ani na výpravě – měl ustaraný výraz a rozhlížel se kolem, jako by něco hledal.

Borůvka byl zvědavý, a tak vystoupil z úkrytu. „Dobrý den, princi,“ pozdravil ho.

Mladík se prudce otočil a vytřeštil oči. „Kdo jsi?“ zeptal se překvapeně.

„Jsem Borůvka, strážce tohoto lesa,“ odpověděl trpaslík hrdě. „A ty vypadáš, že máš nějaký problém.“

Princ si povzdechl a sesedl z koně. „Jmenuji se Erik. Moje sestra, princezna Elina, zmizela. Včera večer se procházela v zahradách našeho hradu a od té doby ji nikdo neviděl. Našli jsme jen její stříbrný náhrdelník na cestě vedoucí k tomuto lesu. Musím ji najít!“

Borůvka si zamyšleně pohladil svůj dlouhý vous. „Tento les skrývá mnoho tajemství. Možná ji unesla lesní čarodějnice Griselda. Říká se, že unáší krásné dívky, aby jí sloužily v jejím kouzelném paláci.“

Erik sevřel jílec svého meče. „Musím ji zachránit. Víš, kde Griselda žije?“

Borůvka přikývl. „Ano, v Zelené jeskyni na druhém konci lesa. Ale nebude to snadné. Její jeskyni chrání kouzla a strašlivé bytosti. Budeš potřebovat pomoc.“

Princ se podíval na trpaslíka. „Pomůžeš mi?“

Borůvka se usmál. „Samozřejmě. Ale budeš muset poslouchat moje rady. V kouzelném lese nestačí jen síla a meč.“

A tak se vydali na cestu. Les kolem nich houstl a stíny byly stále temnější. Po chvíli došli k řece, která byla tak široká, že by ji nedokázali přeplavat.

„Musíme najít most,“ řekl Erik.

„Ne, počkej,“ zastavil ho Borůvka. „Tato řeka je kouzelná. Musíme požádat vodní víly o pomoc.“

Trpaslík si klekl k vodě a třikrát do ní ponořil ruku. Najednou se hladina zavlnila a z vody vystoupila krásná víla s modrými vlasy a šaty z kapek rosy.

„Borůvko, co tě sem přivádí?“ zeptala se melodickým hlasem.

„Potřebujeme přejít řeku, milá vílo. Hledáme princeznu Elinu, kterou unesla čarodějnice Griselda.“

Víla se zamračila. „Griselda je nebezpečná. Ale pomůžu vám.“ Napřáhla ruku a z vody vystoupil průhledný most zářící modrým světlem.

„Děkujeme,“ řekl Erik a s Borůvkou přešli na druhou stranu.

Cesta pokračovala a les byl stále temnější. Náhle se před nimi objevila mýtina, na které stála obrovská kamenná socha vlka s otevřenou tlamou.

„To je Strážce cesty,“ zašeptal Borůvka. „Abychom prošli, musíme odpovědět na jeho hádanku.“

Jakmile se přiblížili, socha se pohnula a zevnitř se ozval hluboký hlas: „Co je lehčí než pírko, ale žádný člověk to neudrží déle než pár minut?“

Erik se zamyslel, ale Borůvka se usmál a odpověděl: „Dech.“

Socha zavrčela, ale pak se odsunula stranou a odhalila skrytou stezku.

Pokračovali dál a konečně dorazili k Zelené jeskyni. Vchod byl porostlý liánami a kolem se vznášela zelená mlha.

„Tady je,“ zašeptal Erik.

„Musíme být opatrní,“ varoval ho Borůvka. „Griselda není jen tak obyčejná čarodějnice.“

Proplížili se dovnitř a spatřili princeznu Elinu, jak stojí uprostřed jeskyně. Byla zahalena v zeleném světle a její oči vypadaly nepřítomně.

Najednou se z temného kouta vynořila Griselda. Byla vysoká, měla dlouhé, černé vlasy a plášť z netopýřích křídel.

„Kdo si dovoluje rušit můj domov?“ zasyčela.

„Přišli jsme si pro princeznu!“ vykřikl Erik a tasil meč.

Griselda se zasmála. „Ona teď patří mně! Nikdy ji nedostanete zpátky!“

Borůvka přistoupil blíž. „Griseldo, proč unášíš nevinné dívky?“

Čarodějnice se zamračila. „Kdysi jsem byla krásná princezna, ale zlá kletba mě proměnila v toto. Potřebuji krásu jiných, abych mohla žít!“

„Ale to není správné,“ řekl Borůvka. „Možná existuje jiný způsob, jak zlomit tvou kletbu.“

Griselda se zarazila. „Jaký?“

Borůvka se usmál. „Skutečné kouzlo není v kráse, ale v dobru. Pokud se vzdáš svých zlých skutků, kouzlo může pominout.“

Griselda zaváhala a podívala se na Elinu. Nakonec mávla rukou a zelené světlo zmizelo. Princezna se probrala a zmateně se rozhlédla.

Najednou Griseldino tělo začalo zářit a její podoba se změnila. Už to nebyla děsivá čarodějnice, ale krásná žena s laskavýma očima.

„Kletba je pryč,“ zašeptala dojatě.

Elina se objala s Erikem a Borůvka se usmál.

„Vidíš, dobro je mocnější než kouzla,“ řekl.

Griselda jim poděkovala a slíbila, že už nikdy nebude nikomu ubližovat. Erik, Elina a Borůvka se vrátili zpět na hrad, kde je čekala velká oslava.

A Borůvka? Ten se vrátil do lesa, aby dál chránil jeho kouzla a pomáhal těm, kdo to potřebují.