V hlubokém údolí mezi vysokými horami se rozprostíralo království Ohnivého plamene. Vládla mu moudrá královna Liana, která měla dar ovládat oheň. Nebyl to obyčejný oheň – její plameny byly teplé a laskavé, nikdy ničily, ale chránily a dávaly život. Díky nim byla země úrodná a v noci svítily jako hvězdy na nebi.

Královna měla jediného syna, prince Edana, který se však narodil bez schopnosti ovládat oheň. Zatímco ostatní členové královské rodiny uměli tvořit plameny dotekem ruky, Edan se musel spoléhat na obyčejné lucerny a svíčky. To ho velmi trápilo. Přál si být silný a mocný jako jeho matka, ale ať se snažil jakkoliv, plameny ho neposlouchaly.

Jednoho dne se do království dostala zpráva, že v sousedním království Temného popela se objevil tajemný mág jménem Morgrin. Říkalo se, že ovládá temný oheň, který dokáže pohlcovat světlo i teplo a zanechávat za sebou jen pustinu. Královna Liana věděla, že pokud Morgrin získá větší moc, mohlo by to ohrozit celé její království.

Edan viděl v této hrozbě příležitost dokázat svou hodnotu. Rozhodl se, že Morgrina najde a zastaví. I když ho jeho matka varovala, že je to příliš nebezpečné, Edan byl odhodlaný. Vzal si jen jednoduchý plášť, meč a malou lucernu, aby mu svítila na cestu, a vydal se na sever, kde leželo Temné království.

Cesta byla dlouhá a plná nástrah. Procházel hustými lesy, kde jej sledovaly podivné stíny, překročil ledové řeky, které se snažily pohltit jeho kroky, a nakonec dorazil do země, kde byl vzduch těžký a chladný.

V srdci Temného království našel Morgrinovu pevnost. Stála na vrcholu černé skály a kolem ní plápolaly plameny, které nebyly teplé, ale studené jako led. Edan se přiblížil a spatřil Morgrina – vysokého čaroděje v černém rouchu, jehož oči zářily temným ohněm.

„Prince Edane,“ promluvil Morgrin hlasem, který zněl jako praskající uhlíky. „Přišel jsi ke mně hledat sílu, viď? Vím, že nemáš dar ohně. Ale mohu ti ho dát. Můžeš být mocný jako tvá matka, ba ještě mocnější. Stačí jen přijmout můj plamen.“

Edan zaváhal. Toužil po moci, chtěl být silný a dokázat, že je hoden svého království. Ale něco v Morgrinových slovech ho znepokojovalo.

„Tvůj oheň není jako ten, který znám,“ řekl Edan. „Nedává teplo, jen ničí. To není moc, kterou chci.“

Morgrin se zasmál. „Oheň je moc. A moc znamená ovládat druhé! Pokud ji nepřijmeš, budeš navždy slabý!“

Edan si vzpomněl na svou matku, jak se ohněm starala o svůj lid, jak její plameny hřály a chránily. Moc nebyla jen o síle – byla o tom, jak ji člověk použije.

„Ne,“ odpověděl pevně Edan. „Pravá moc není v ničení, ale v ochraně a pomoci druhým.“

Morgrin se rozzlobil. Zvedl ruce a jeho temný oheň se rozhořel. Chtěl Edana pohltit svými plameny, ale v tu chvíli se stalo něco zvláštního. Edanova lucerna, kterou nesl celou cestu, se rozzářila jasným, zlatým světlem. Plamen, který v ní hořel, byl malý, ale silný. Světlo se rozšířilo a začalo pohlcovat temnotu.

Morgrin křičel, když jeho vlastní moc začala slábnout. Temný oheň se vytratil a pevnost se začala hroutit. Edan rychle utekl, zatímco pevnost se propadla do země.

Když se vrátil do svého království, lidé ho vítali jako hrdinu. Královna Liana ho objala a s úsměvem řekla: „Dnes jsi dokázal, že jsi skutečný vládce. Ne proto, že bys měl moc nad ohněm, ale protože jsi pochopil, co znamená skutečná síla.“

A tak se Edan stal moudrým princem, který nevládl ohněm, ale láskou, odvahou a moudrostí. A jeho lucerna, která nikdy nevyhasla, zůstala symbolem světla, které nikdy nezhasne, pokud hoří v lidském srdci.