V daleké zemi, kde se rozprostíraly zelené louky a hluboké lesy, stál nádherný palác. V něm žila moudrá a laskavá královna Adélie. Byla milována svým lidem, protože vládla spravedlivě a měla dobré srdce. Měla však jedno tajemství – každý večer si pochutnávala na kapustové polévce, kterou jí připravovala její dvorní kuchařka. Královna věřila, že právě tato polévka jí dodává sílu a moudrost.

Jednoho dne se ale v paláci začaly dít podivné věci. Když si královna nalila polévku do misky, z kapustového listu vyskočila malá zelená ještěrka. Měla jiskřivé oči a drobné zlaté šupinky na ocásku. Královna úlekem upustila lžíci, ale ještěrka se na ni podívala a promluvila lidským hlasem.

„Neboj se, vznešená paní. Jsem kouzelná ještěrka Lira a přicházím s prosbou.“

Královna byla překvapená, ale protože měla dobré srdce, rozhodla se kouzelnou bytost vyslechnout.

„Jakou prosbu máš, milá Liro?“ zeptala se.

„Moje rodina žije v hlubokém lese u kouzelné studánky. Studánka nám dává sílu a chrání nás, ale zlý čaroděj Morgrin ji začaroval a studánka vysychá. Pokud zcela vyschne, zmizí i naše kouzelná moc a můj rod zahyne. Prosím, pomoz mi zlomit kletbu.“

Královna Adélie neváhala ani chvíli. Přikázala připravit svého věrného hřebce a spolu s ještěrkou se vydala na cestu do hlubokého lesa. Les byl tajemný a plný podivných zvuků. Staleté stromy se skláněly nad cestou a šeptaly si mezi sebou. Po několika hodinách dorazili ke studánce.

Bylo to smutné místo. Voda byla téměř pryč a zbylé kapky se třpytily jako slzy. Ještěrka Lira se smutně podívala na královnu.

„Musíme najít Morgrina a přimět ho, aby kletbu zrušil,“ řekla.

Královna přikývla a společně se vydali hlouběji do lesa. Po nějaké době narazili na temnou jeskyni, odkud se linulo slabé světlo. Vešli dovnitř a spatřili starého čaroděje s dlouhými šedými vousy a zlým pohledem.

„Kdo se opovažuje rušit mě v mé samotě?“ zavrčel Morgrin.

Královna se statečně postavila před něj. „Jsem královna Adélie a žádám tě, abys zrušil kletbu, kterou jsi uvalil na kouzelnou studánku.“

Čaroděj se zasmál. „Proč bych měl? Kouzelná studánka mi nikdy nic nedala, tak proč by měla pomáhat někomu jinému?“

Královna se zamyslela. Věděla, že boj by mohl být nebezpečný, a tak se rozhodla použít svou moudrost. „Morgrine, jsi mocný čaroděj, ale co kdybych ti dala něco cennějšího než pomstu?“

Čaroděj se zamračil. „A co by to mělo být?“

Královna se usmála. „Mám ve svém paláci nejlepší kuchařku v celém království. Připravuje polévku z kapusty, která ti dodá sílu a osvěží tvou mysl. Co kdybys přijal mou nabídku? Zrušíš kletbu a já ti dám neomezený přístup k této polévce.“

Čaroděj se zarazil. Nikdy neslyšel o takové polévce, ale byl zvědavý. Nakonec souhlasil. Pronesl kouzelná slova a v tu chvíli se studánka rozzářila jasným světlem. Voda se vrátila a znovu začala zurčet jako dřív. Ještěrka Lira zajásala a poděkovala královně.

Když se vrátili do paláce, kuchařka připravila polévku pro čaroděje Morgrina. Když ochutnal první lžíci, jeho pohled se změnil. Pocítil teplo, které mu připomnělo dávné časy, kdy nebyl zlý, ale jen osamělý. Uvědomil si, že pomsta mu nepřinesla štěstí, a rozhodl se žít jinak.

Od té doby se studánka nikdy nevysušila, ještěrky v lese žily v míru a Morgrin se stal moudrým rádcem královny Adélie. A co se týče kapustové polévky? Ta se stala největším pokladem paláce a každý, kdo ji ochutnal, pocítil sílu laskavosti a moudrosti.