Za sedmero kopci, za sedmero lesy, kde slunce hladí špičky stromů a ptáci zpívají melodie plné kouzel, ležela malá vesnička jménem Mrkvoles. Byla to vesnice, jakou byste jinde jen těžko hledali. Každý obyvatel tu měl svou zahrádku, a na každé zahrádce rostla… ano, správně, mrkev! Ale ne jen tak ledajaká mrkev. Byla to kouzelná mrkev, která uměla růst i ve tmě, zpívala si v noci písně a občas se dokonce sama přestěhovala z jednoho záhonku do druhého, když se jí tam už nelíbilo.

V Mrkvolese žil malý kluk jménem Matěj. Byl to zvídavý a veselý chlapec, který měl nejradši ze všeho dobrodružství a samozřejmě – mrkev. Každý den po škole běžel na zahrádku, kde se staral o svůj mrkvový záhonek. Mluvil s mrkvičkami, vyprávěl jim příběhy a v noci jim zpíval ukolébavky. Mrkve ho měly moc rády a někdy mu na oplátku zašeptaly nějaké tajemství ze světa pod hlínou.

Jednoho rána našel Matěj uprostřed své zahrádky zvláštní mrkev. Byla větší než ostatní, zářila jemným zlatavým světlem a měla na svém vrcholku něco neobvyklého – dvě malá, třpytivá křídla. Matěj si sedl na bobek a mrkev si prohlížel. Najednou křídla zavířila a mrkev se začala pomalu vznášet nad záhonkem.

„To snad není možné!“ vykřikl Matěj a natáhl ruku. Mrkev mu přistála do dlaně a jemným hláskem řekla: „Jsem Karotýna, létající mrkev z Mrkvového království. Potřebuji tvou pomoc.“

Matěj byl tak překvapený, že chvíli jen zíral. „Mrkvové království? To existuje?“

Karotýna přikývla a její křidélka se rozzářila ještě víc. „Ano. Je to místo hluboko pod zemí, kde žijí mrkve, které mají duši a sny. Ale naše království je v nebezpečí. Zlý červobaron Křupec nám ukradl Krystal růstu, bez kterého naše mrkve blednou a ztrácejí své kouzelné schopnosti.“

Matěj se postavil a rozhodně řekl: „Tak to musíme spravit! Ukážeš mi cestu?“

Karotýna se zatočila ve vzduchu a ukázala jedním křidélkem ke staré díře za zahradou. „Tudy, příteli. Ale cesta nebude snadná.“

Matěj neváhal. Vzal si batůžek, přibalil mrkvovou svačinu a s Karotýnou po boku vlezl do díry. Padali a padali, jako by nikdy neměli dopadnout. Až konečně přistáli na měkké hlíně v podzemním světě, který zářil barvami. Byly tam mrkvové stromy, oranžové řeky a mrkve, které se procházely po dvou a nosily klobouky.

„Vítej v Mrkvovém království,“ pronesla Karotýna slavnostně.

Ale radost netrvala dlouho. Všude bylo vidět známky úpadku – mrkve byly světlé, unavené a bez úsměvů. „Musíme najít červobarona Křupce,“ řekla Karotýna. „Žije ve svém hradě hluboko v kořenových labyrintech.“

Matěj souhlasil a spolu se svou novou přítelkyní se vydal na cestu. Putovali mezi kořeny, brodili se řekami mrkvového džusu a přeskakovali kameny z tvrdého zázvoru. Po cestě potkali různé tvory – například žížalího mudrce, který jim daroval mapu, nebo svatočervíka, co jim svítil na cestu.

Nejtěžší bylo projít Kořenovým bludištěm. Každá cesta vypadala stejně a kořeny se neustále hýbaly. Karotýna však měla plán – začala zpívat starou mrkvovou píseň, a kořeny se začaly sklánět a ukazovat správnou cestu. „To je kouzlo přátelství a písní,“ vysvětlila Matějovi.

Konečně dorazili ke Křupcovu hradu. Byl to obrovský hrad z hlíny, s věžemi spletenými z kořenů a strážemi v podobě obřích červů. Matěj měl trochu strach, ale Karotýna ho povzbudila: „Pamatuj, odvaha není o tom, že se nebojíš. Je to o tom, že jdeš dál, i když se bojíš.“

Vymysleli plán. Matěj se převlékl za červího posla a Karotýna se schovala do jeho batohu. Tak se dostali až do trůnního sálu, kde seděl červobaron Křupec – obrovský, tlustý červ s brýlemi, který si právě pochutnával na mrkvičce s čokoládou.

„Co přinášíš?“ zeptal se Křupec syčivým hlasem.

„Zprávu z povrchu, pane,“ odpověděl Matěj a předklonil se. Ve chvíli, kdy byl červobaron zaujatý falešným dopisem, Karotýna vyskočila z batohu, zaletěla ke krystalu na podstavci u trůnu a popadla ho.

„Zloději!“ zařval Křupec, ale bylo pozdě. Matěj a Karotýna už běželi chodbou ven z hradu, zatímco za nimi běžela horda rozčilených červů. Cesta zpět byla plná nástrah, ale s pomocí přátel, které potkali – svatočervíka, mudrce i kořenů, co jim pomáhaly, se dostali zpět do Mrkvového království.

Jakmile Karotýna položila Krystal růstu do své původní skrýše uprostřed královského záhonu, celé království se rozzářilo. Mrkve se narovnaly, listy se jim zazelenaly a začaly zpívat radostnou píseň. Všichni oslavovali hrdiny – Matěje a Karotýnu.

Král Mrkvolák jim udělil řád Zlaté mrkve a Matěj dostal zvláštní dar – křídla z mrkvového hedvábí, která mu dovolila kdykoli navštívit Mrkvové království.

Když se Matěj vrátil domů, všechno bylo jako dřív, a přece jiné. Jeho zahrádka byla zelenější, mrkvičky veselejší a každá noc mu připomínala dobrodružství, které prožil. A kdykoli se podíval na nebe a uviděl oranžový záblesk, věděl, že Karotýna letí na návštěvu.

A tak Matěj zjistil, že i v obyčejné mrkvi se může skrývat svět plný kouzel, přátelství a odvahy.