Za devatero horami a devatero řekami, v zemi, kde se slunce smálo každý den a vítr zpíval písně stromům, stál na zeleném kopci krásný zámek. Ten zámek měl stříbrné věžičky, modré okenice a kolem něj kvetly zahrady plné květin, které voněly jako pohádky samy. V tom zámku žila princezna jménem Amálka. Byla dobrosrdečná, zvídavá a měla oči jako dvě studánky plné hvězd. Ale nejvíc ze všeho milovala kapustu.

Ano, kapustu! Ne dorty, buchty nebo čokoládu, jak by se možná dalo čekat, ale kapustu – syrovou, dušenou, zapečenou, v polévce i jako přílohu. Jednou dokonce prohlásila, že kdyby mohla, vdala by se za kapustu. Lidé v království se tomu smáli, ale nikdo jí to neměl za zlé. Byla tak milá, že ji měli všichni rádi.

Jednoho dne však přišla zpráva, která rozčeřila poklidné vody zámku. Království začala sužovat podivná kletba. Všechna pole s kapustou uvadla, listy zčernaly a zůstaly jen prázdné záhony. Zároveň se z jeskyně v horách začal zvedat kouř a noc co noc bylo slyšet tiché, ale hrozivé hučení. Lidé se báli, že je to dílo zlého čaroděje, ale moudrá babička Zorina, která žila v hájence u lesa, věděla víc.

„To není čaroděj,“ šeptala, když ji přišla princezna navštívit, „to je práce dráčka Zlomínka.“

„Dráček?“ podivila se Amálka. „Ale dráčci přece bývají roztomilí a přítulní.“

„Zlomínek býval,“ přikývla Zorina, „ale jednoho dne snědl kouzelnou kapustu, kterou neměl. Byla to kapusta věků, ta nejmocnější rostlina v celé zemi. A od té doby ho ovládá hlad. Hlad po kapustě – ale žádná mu není dost dobrá. A tak ničí pole a zahrady, hledá tu jedinou, která mu znovu naplní srdce.“

Princezna Amálka cítila, jak se jí sevřelo srdce. Kapusty byly pryč, její oblíbená zelenina zmizela, a navíc trpěl i dráček. Rozhodla se, že mu pomůže.

„Musím ho najít a dát mu tu pravou kapustu,“ řekla odhodlaně.

Zorina se usmála a sáhla do svého starého košíku. „Tady je poslední semínko kapusty věků. Ale pozor, musíš ji zasadit na správném místě a pečovat o ni s láskou. Jen tak vyroste do své kouzelné podoby.“

A tak se princezna vrátila na zámek, kde si vykopala malý záhonek v královské zahradě. Každý den semínko zalévala, zpívala mu písničky a vyprávěla mu pohádky. Kapustička rostla rychleji než všechny ostatní rostliny v zahradě. Její listy byly tmavě zelené s jemným zlatým lemováním a voněly jako jarní ráno.

Jednoho večera, když kapusta rozkvetla do své plné krásy, se obloha zatáhla a z hor přiletěl dráček Zlomínek. Byl zelený s fialovými šupinami, měl kulaté bříško a velké oči plné touhy. Přistál v zahradě a jeho dech začal hřát vzduch.

„Přišel jsem pro kapustu,“ zabručel.

„Vím,“ odpověděla klidně Amálka. „Ale tahle kapusta není jen tak obyčejná. Musíš slíbit, že když ti ji dám, nebudeš už pustošit pole ani zahrady.“

Dráček se zamračil, ale pak se posadil a jeho oči zvláčněly. „Já nechci škodit,“ přiznal. „Jsem jen… tak hladový. A smutný. Od té doby, co jsem snědl tu první kouzelnou kapustu, cítím v srdci prázdno.“

„Možná,“ řekla princezna a podala mu list kapusty věků, „ti chybí víc než jen jídlo. Možná potřebuješ přátele.“

Dráček list jemně uchopil do tlapek a opatrně kousl. V tu chvíli se jeho oči rozzářily, šupiny mu zazářily jako drahokamy a z nozder mu vyšel voňavý dým.

„To je ona!“ zvolal a z očí mu ukápla slza. „Děkuji, princezno.“

Od té doby se všechno změnilo. Dráček Zlomínek se usadil v zámecké zahradě a pomáhal princezně s pěstováním kapusty. Jeho dech byl tak teplý, že kapusty rostly i v zimě. Každý den si s Amálkou povídali, hráli si a vařili nové kapustové recepty. Lidé z celého království začali znovu pěstovat kapustu a Zlomínek jim pomáhal.

A protože měl Zlomínek rád nejen kapustu, ale i děti, stal se oblíbeným společníkem všech malých návštěvníků zámku. Učil je, jak naslouchat rostlinám, jak se starat o zahradu i jak rozumět světu kolem sebe.

Princezna Amálka si uvědomila, že kapusta je sice výborná, ale že největší kouzlo je v přátelství, trpělivosti a porozumění. A když se jí někdo ptal, co je tajemstvím jejího štěstí, odpovídala:

„Trocha hlíny, kapka vody, písnička, kapusta – a jeden malý dráček, který má velké srdce.“

A tak v království zavládl mír, kapusta rostla do nebes a každé dítě vědělo, že když se o něco staráš s láskou, může z toho vyrůst něco opravdu kouzelného.