Byl jednou jeden les, ve kterém se nacházelo tajemné bludiště. Bylo postaveno z vysokých stěn z živých keřů a stromů, které se zdály být nekonečné. V tomto bludišti žila mazaná liška jménem Líza. Byla to nejchytřejší liška v celém lese a nikdo se jí nedokázal vyrovnat v plížení a schovávání.

Jednoho dne se do lesa dostal malý zajíček jménem Hopsánek. Byl to zvědavý a odvážný zajíc, který se rozhodl prozkoumat to tajemné bludiště. Když do něj vstoupil, hned se ztratil mezi zataženými chodbami a zatočenými uličkami. Začal zoufale hledat cestu ven, ale čím víc se snažil, tím víc se ztrácel.

V tu chvíli se objevila Líza. Usmála se na Hopsánka a řekla: „Potřebuješ pomoc, malý zajíčku?“ Hopsánek byl rád, že našel někoho, kdo mu pomůže, a ihned souhlasil. Líza mu ukázala správnou cestu bludištěm a společně se vypravili na dobrodružnou cestu.

Během cesty se Hopsánek učil od Lízy různé triky a lsti, jak přežít v divočině. Líza mu taky vyprávěla o svých dobrodružstvích a jak se jí podařilo přelstít mnoho nepřátel. Hopsánek byl fascinován a cítil se šťastný, že má takovou skvělou průvodkyni.

Nakonec se jim podařilo najít východ z bludiště a vystoupili ven do slunečného lesa. Hopsánek byl vděčný Líze za pomoc a učení. Řekl jí děkovně: „Děkuji, Lízo, že jsi mi pomohla najít cestu ven z bludiště. Učení od tebe mi hodně pomohlo a budu ti na to navždy vděčný.“

Líza se na něj usmála a odpověděla: „Bylo mi potěšením ti pomoci, malý zajíčku. Vždycky si pamatuj, že síla spojená s chytrostí dokáže překonat i to nejtěžší bludiště.“ S těmito slovy se rozloučili a každý pokračoval ve svých dobrodružstvích.

A tak si Hopsánek od té doby pamatoval Líziny rady a triky a stal se nejchytřejším a nejrychlejším zajícem v celém lese. A Líza zůstala legendou, která pomohla mnoha zvířatům překonat jejich vlastní bludiště života.