Za sedmero lesy a devatero kopci se rozkládala malá vesnička jménem Hradišťko. Obyvatelé zde byli srdeční, poctiví a žili v klidu a míru. Jen několik málo lidí vědělo, že nedaleko ve Stříbrných horách žila banda loupežníků, která sužovala celou krajinu.

Této skupině velel zlý loupežník jménem Radovan. Byl velký jako medvěd, hlas měl hluboký jako hrom a oči chladné jako ledový vítr z hor. Ostatní loupežníci ho poslouchali na slovo, neboť měl jednu velikou moc – vlastnil kouzelnou truhlu, kterou kdysi ukradl starému čaroději. Truhla sama poznala, co její majitel chce, a dokázala vyčarovat vše, co si Radovan vysnil – zlato, jídlo, oděvy i zbraně. Ale čím víc Radovan kouzelnou truhlu používal, tím více ho přemáhalo zlo.

Jednoho dne se truhla rozzářila podivným zeleným svitem a z jejího nitra se ozval hluboký hlas: „Zlo plodí zkázu, Radovane. Pokud nezměníš své srdce, přijdeš nejen o truhlu, ale i o vše, co ti zbylo.“ Radovan se jen zasmál. „Já? Měnit srdce? Jsem pán Stříbrných hor!“

V té době žil ve vesnici Hradišťko chlapec jménem Matěj. Byl to prostý pasáček ovcí, bystrý a statečný. Každý den vedl stádo na pastvu poblíž lesa, kde si všímal všeho kolem. Jednoho rána si všiml podivného světla přicházejícího z hlubin lesa. Nebylo to světlo slunce, ale jasné jako hvězda. Matěj, plný zvědavosti, zamířil za ním.

Vedle starého dubu objevil pod kamenem vyryté znamení, které neznal. Když kámen nadzvedl, našel pod ním malý vak z jelenice a v něm zápisek a stříbrný klíč. „Hledej skrytou truhlu, ale pamatuj – jen čisté srdce klíč otočí,“ stálo na lístku.

Matěj schoval klíč a rozhodl se, že záhadě přijde na kloub. Věděl, že loupežníci žijí někde v horách a že mluvívali o tajemné truhle. Sbalil si trochu jídla, rozloučil se s matkou a vydal se do hor.

Dobrodružství začalo hned první nocí, když se mu v lese zjevil malý mužík v zeleném plášti. „Kam kráčíš, chlapče?“ zeptal se přívětivě. Matěj mu vysvětlil svůj záměr a mužík, který byl lesní duch, mu podaroval kouzelný proutek. „Když budeš v úzkých, proutek ti pomůže. Ale použij ho jen s čistým záměrem.“

Putování nebylo lehké. Matěj překonal hluboké rokle, prošel tajemnými jeskyněmi a jednou mu cestu zkřížily tři zlé víly, které se ho pokusily zmást bludištěm lesních stezek. Ale přemohl jejich klam díky kouzelnému proutku. Když dorazil k loupežnickému hradu ve skále, bylo už k večeru.

Matěj se ukryl v houští a sledoval, jak z hradní brány vychází Radovan s ostatními loupežníky. Všichni mířili do lesa, kde chtěli přepadnout pocestné. Matěj rychle doběhl k hradní bráně, kde hlídal jen jeden ospalý loupežník. Díky proutku způsobily větve, že mu padlo pár šišek na hlavu a usnul. Matěj prošel dovnitř.

Uvnitř hradní sluje našel veliký sál, uprostřed něhož stála truhla větší než sud. Byla ze starého dubového dřeva, ověšená železnými obručemi, a zářila jemným světlem. Matěj přistoupil a do zámku zasunul stříbrný klíč. Nejdřív se nic nestalo, ale pak truhla tiše cvakla a víko se pomalu otevřelo.

Místo zlata a pokladů však uvnitř nalezl jen zlatý pergamen a temně modrý kámen. Pergamen se sám rozvinul a ukázal slova: „Ti, kdož truhlu zneužijí, budou navždy posedlí mocí. Jen srdce statečné a čisté může navrátit rovnováhu.“

Najednou se celá jeskyně otřásla. Radovan se svými muži se vrátil a hněvivě zařval: „Zloději! Co tu chceš, holobradče?!“ Spatřil Matěje s truhlou a běžel k němu s napřaženým mečem. Ale vtom Matěj popadl kámen z truhly a zvedl jej nad hlavu. Kámen se rozzářil, mocné světlo oslepilo loupežníky a Radovana srazilo k zemi. Hlas z truhly znovu promluvil: „Tvé zlo dosáhlo vrcholu. Navrať vše, co jsi vzal.“

Radovan zuřil, ale najednou zjistil, že truhla nereaguje na jeho přání. Všechny bohatství z něj vyletěly ven jako dým, rozptýlily se v záři a zmizely. Loupežnický hrad se otřásl a začal se rozpadat.

Matěj stihl včas utéct skrz starý tunel ven, zatímco loupežníci prchali na všechny strany, hnáni větrem kouzla. Radovan zmizel v temnotě, navždy zbaven moci. Když Matěj sestoupil zpět do vesnice, lidé ho vítali jako hrdinu. Nepřinesl sice žádné zlato, ale klid, mír a bezpečí pro celou krajinu.

Kouzelná truhla, zbavena zla, zpět zmizela do hlubin země a čekala, až ji znovu nalezne někdo se srdcem čistým a odvážným — třeba jednou opět. A Matěj? Stal se ochráncem Hradišťka, vyprávěl příběhy svým dětem a každý večer si opatrně ukládal stříbrný klíč do truhličky na nočním stolku. Kdo ví, kdy ho bude svět znovu potřebovat.