V dávných dobách, v krajině zahalené do mlhy a kouzel, stálo království jménem Stříbroves. Leželo uprostřed hlubokých lesů, mezi horskými štíty a lesklými jezery. Království bylo známo svým stříbrem, které se lesklo nejen v horách, ale také ve zdech zámku, ulicích města a dokonce i v kobkách pod hradní kaplí. Král Stříbrorad, moudrý a spravedlivý vládce, střežil tento poklad svých předků s láskou a obezřetností.
Každý rok, když na nebi zazářila nejjasnější hvězda, konala se velká slavnost. Říkalo se, že hvězda nad Stříbrovesí není jen tak ledajaká – je to hvězda Strážkyně, která střeží celé království a přináší mu štěstí, úrodu a pokoj. Avšak jen málo kdo tušil, že právě hvězda je spojena s dávným kouzlem, které kdysi vytvořila mocná kouzelnice zvaná Taelina.
Taelina sídlila ve věži z měsíčního kamene na samém okraji lesa zvaného Šeříkový hvozd. Byla to kouzelnice dobrosrdečná, ale osamělá. Ráda vytvářela amulety ze stříbra a modlila se ke hvězdám, ze kterých čerpala svou moc. A právě ona před stovkami let zaklela nejjasnější hvězdu, aby chránila království Stříbroves před temnotou a zlem.
Jednoho večera, kdy se měsíc schoval za mraky a vítr začal houkat ve větvích, hvězda Strážkyně náhle zmizela z noční oblohy. Lidé nejprve nevěřili svým očím, ale když nebe zůstalo potemnělé i další noc, začali se bát. Stříbrorad povolal mudrce a vědmy ze všech koutů říše, ale nikdo nedokázal vysvětlit, proč hvězda zmizela.
V ten samý čas se v hvozdě probudila mocná čarodějnice jménem Grunhilda, která byla před dávnými lety uvězněna pod kořeny černého dubu. Utekla ze svého vězení a ukradla stříbrnou runu z východní svatyně. Právě ta runa chránila rovnováhu mezi hvězdami a zemí.
Bez stříbrné runy začala havěť zavaná z hlubin – přízraky, stíny a studené jiskry – napadat okraje měst a polí. Lidé se uchylovali do města, a král Stříbrorad v obavách svolal setkání s Taelinou, ve které viděl poslední naději.
Taelina zpočátku váhala, protože kouzlo, jímž kdysi chránila hvězdu, bylo staré a na jeho posílení potřebovala další stříbro, nejčistší a nejjasnější, které by mohla nalézt jen v srdci Stříbrných hor. A tak navrhla králi smělý plán: vydají se společně na výpravu do nitra hor, najdou stříbro, přetvoří ho v nový prastarý amulet a přivolají hvězdu zpět.
Do výpravy se společně s Taelinou přidala i princezna Lira, králova jediná dcera. Byla statečná a nikdy se nebála nebezpečí. Kromě své dýky nosila u pasu i stříbrnou trubku, kterou jí kdysi daroval její dědeček – a která uměla volat pomoc zvířat ze Šeříkového hvozdu.
Cesta vedla přes Skalní šíje, kolem jezera Zrcadlovka, až do údolí zapomnění, kde podle legend ležel vchod do Stříbrného srdce hor. Během putování museli hrdinové čelit mnoha nástrahám – kamenným obřím, mlžným přeludům a tajemným zpěvům z hor, které lákaly poutníky do propastí.
Jedné noci, když tábořili pod velikým borovicovým stromem, navštívila je stařenka s pláštěm z hvězdiček. Nikdo ji neviděl přicházet. Mluvila tichým hlasem a nabídla jim kousek lunárního chleba výměnou za píseň. Taelina se chopila své flétny a zahrála nesmělou melodii, zatímco Lira zpívala píseň, kterou ji naučila matka. Když dozněla poslední slova, stařenka se usmála a zmizela – a přede dveřmi jejich stanu zůstalo malé pouzdro, v němž se třpytil stříbrný zub – klíč k Srdci hor.
Díky tomuto daru našli vchod do nitra hory. A tam, uprostřed svatyně z lesklého stříbra, ležel kámen čistého zářivého kovu – čistšího, než kdy kdo spatřil. Taelina začala tvořit – z kamene stvořila nový amulet ve tvaru hvězdy s malým otvorem uprostřed. Vložila do něj kapku své krve, zrnko soli ze Zrcadlového jezera a jednu z královniných slz – tu, co ukápla z radosti, když konečně našli poklad.
A pak se vydali zpět. Avšak Grunhilda se dozvěděla o jejich úspěchu a poslala proti nim černé větry z Propastní rokle. Z nebe se snesla bouře a duchové začali pochodovat lesy. Taelina se postavila hrozbě s kouzly, ale věděla, že jí dojde síla. V poslední chvíli princezna Lira zatroubila na stříbrnou trubku – a z hvozdu přiběhli vlci, jeleni, a dokonce i medvěd, kterého kdysi zachránila před pytláky. Společně hrdiny ochránili – a amulet zůstal vcelku.
Když pak dorazili zpět do hlavního města, obloha byla hustá jako vlna. Lidé hleděli vzhůru a čekali. Taelina vylezla na nejvyšší věž a zdvihla amulet k nebi. Začala odříkávat zaklínadlo hvězdným jazykem, a náhle oblohou projela stříbrná čára. Byl to paprsek, který přišel z veliké dálky – a s ním se vrátila i hvězda Strážkyně, jasnější než kdy jindy.
Její světlo se dotklo každého koutku království. Pole se zazelenala, stíny zmizely a noc znovu získala svůj klidný dech. Grunhilda křičela hněvem, ale ztratila svou moc, když světlo amuletu proniklo až k jejímu temnému srdci a roztříštilo ji na jemný prach, který vítr odnesl nad hory.
Král Stříbrorad zorganizoval nejkrásnější slavnost, jakou kdy kdo zažil. Taelina se stala dvořanou a vyučovala mladé čaroděje. Princezna Lira se vydávala na výpravy, aby pomáhala jiným královstvím v nesnázích, a její trubka nikdy neztichla. Hvězda Strážkyně zůstala na nebi – a dodnes září nad Stříbrovesí jako připomínka odvahy, přátelství a magické síly dobra.