Byla temná, chladná noc, kdy se celý svět připravoval na Halloween. Ve vesnici obklopené lesy žila malá dívka jménem Eliška. Eliška milovala Halloween, ale letos se necítila tak veselá jako obvykle. Její nejlepší přítel Matěj byl nemocný a nemohl jít koledovat. Proto se rozhodla, že najde něco výjimečného, co by ho potěšilo.

Večer, než vyšla měsícem osvětlená cesta, se Eliška vydala k lesu, o kterém kolovaly zvláštní příběhy. Říkalo se, že v noci před Halloweenem v lese vyroste kouzelný strom, který má jediný zlatý lístek. Ten, kdo ho najde, si může přát cokoliv, co ho potěší. Eliška věděla, že musí ten lístek najít a přát si, aby Matěj zase byl zdravý.

Les byl hustý a strašidelný, s větvemi, které se natahovaly, jako by chtěly Elišku pohltit. Každý krok, který udělala, šustil suchými listy a v dálce se ozývaly podivné zvuky sov. Ale Eliška se nebála. Věděla, že jde za dobrou věcí. Když se blížila k centru lesa, uviděla v dálce slabou záři. Přiběhla blíž a spatřila nádherný zlatý strom, jehož větve zářily jako hvězdy.

Na jedné větvi visel jediný zlatý lístek. Eliška natáhla ruku, opatrně ho utrhla a pevně stiskla v dlani. „Přeji si, aby se Matěj uzdravil a mohl se mnou slavit Halloween,“ zašeptala. Z ničeho nic se kolem ní roztočil vítr, a jak rychle začal, tak ustal. Lístek zmizel, ale Eliška cítila, že její přání bylo vyslyšeno.

Když se vrátila do vesnice, uviděla, jak Matěj běhá po ulici s košíkem plným sladkostí. „Eliško! Zázračně jsem se uzdravil! Připoj se ke mně na koledu!“ zavolal na ni s radostí.

A tak Eliška věděla, že její odvaha a dobré srdce změnily Halloween na kouzelný svátek. Každý rok potom společně s Matějem hledali zlatý lístek, ale už nikdy ho nenašli. Přesto zůstali navždy nejlepšími přáteli a každý Halloween oslavovali společně.