Dávno před mnoha lety, v království daleko za sedmi horami a sedmi řekami, žila princezna Alena. Tato princezna byla známá svou krásou, štěstím a dobrotou, a proto ji všechni lidé ve svém království milovali.

Jednoho krásného jarního rána se princezna Alena rozhodla vydat na procházku zámkovými zahradami. Cestou potkala starého kočího, který se jí s pokorou uklonil a nabídl jí přepravu v jeho nádherném kočáře, taženém bílými koněmi. Princezna s radostí přijala jeho nabídku a vydala se na cestu.

Během jízdy se kočí rozpovídal o svých dobrodružstvích a o tom, jak získal moc nad zvířaty a přírodou. Princezna Alena si však uvědomila, že pravá moc spočívá v lásce, pokoji a soucitu, a ne v ovládání ostatních tvorů.

Když kočí konečně zastavil u pole plného květů, princezna Alena vystoupila z kočáru a poděkovala mu za přepravu. S úsměvem si užívala krásy květů a cítila, jak jí jejich vůně naplňuje srdce radostí. Nakonec se rozhodla, že se stane ochránkyní přírody a bude šířit lásku a dobro v celém království.

A tak princezna Alena žila šťastně a spokojeně po zbytek svých dnů, a všichni lidé si ji vážili pro její dobrotu a moudrost. A starý kočí si uvědomil, že pravá moc spočívá v srdci každého člověka, a rozhodl se změnit své způsoby a žít v souladu s přírodou.

A tak skončila pohádka o princezně Aleně, kočáru, moci a květu, která nás učí, že pravá síla spočívá v lásce, soucitu a pokoji.