V hlubokém lese, kde stromy šeptaly svá tajemství a potůčky zpívaly písně o starých časech, žila malá dívka jménem Maruška. Maruška měla jeden velký sen – chtěla se stát kouzelnicí, která by pomáhala zvířatům, lidem i přírodě. Jenže kouzelnicí se člověk nestane jen tak. Musí najít svou kouzelnou hůlku, která si ho sama vybere. A právě o tomhle Maruška snila.

Jednoho dne, když se slunce schovávalo za obzor a les se ponořil do měkkého šera, našla Maruška na kraji lesa zvláštní věc. Ležela tam dřevěná hůlka, která na první pohled vypadala obyčejně, ale když ji vzala do ruky, cítila, jak jí vibruje v dlani. Hůlka jako by zpívala tichou píseň, kterou slyšela jen ona. „To je znamení!“ pomyslela si Maruška s radostí. „Možná tohle je ta pravá kouzelná hůlka!“

Od té chvíle Maruška hůlku pečlivě střežila. Zkoušela s ní kouzlit, ale nic se nedělo. Ani květiny nerozkvetly, ani ptáčci nezačali zpívat jinak. Už si začínala myslet, že to byla jen obyčejná větev, když se jednou v lese setkala s podivným stvořením.

Byl večer a Maruška sbírala lesní maliny, když uslyšela těžké kroky a hluboké brumlání. Otočila se a spatřila trolla. Byl obrovský, jeho kůže byla šedivá jako kámen a oči mu svítily jako dva malé ohníčky. Vypadal hrozivě, ale Maruška ucítila, že ve skutečnosti není zlý, jen smutný.

„Co tu děláš, maličká?“ zeptal se troll hlubokým hlasem, který zněl jako hrom.

Maruška se nejprve polekala, ale pak sebrala odvahu a odpověděla: „Sbírám maliny. Ale co tu děláš ty? Myslela jsem, že trollové žijí ve skalách.“

Troll si smutně povzdechl. „Měl jsem svůj domov v horách, ale jednoho dne mě vyhnal zlý čaroděj. Ukradl mi můj kouzelný kámen, který mě chránil, a teď bloudím světem.“

Maruška pocítila soucit. „To je hrozné! Nemůžeš si ten kámen vzít zpátky?“

„Nemůžu,“ odpověděl troll. „Čaroděj je mocný a já nemám žádnou zbraň, která by ho porazila.“

Maruška pevně sevřela svou hůlku. „Možná ti můžu pomoct. Mám tuhle hůlku, ale zatím nevím, jak ji použít. Třeba spolu něco vymyslíme.“

Troll se na ni podíval s nadějí v očích. „Byla bys ochotná mi pomoci, maličká?“

„Ano,“ přikývla Maruška. „Ale nejdřív mi musíš ukázat, kde ten čaroděj je.“

Troll vedl Marušku hluboko do lesa, až do míst, kde stromy rostly tak hustě, že skoro nepropouštěly světlo. Nakonec dorazili k temné jeskyni, před kterou se válely kosti a staré rozbité věci. „Tam uvnitř je,“ zašeptal troll. „Ale buď opatrná. Čaroděj je lstivý.“

Maruška si dodala odvahy a vkročila do jeskyně. Uvnitř bylo chladno a vlhko. Na kamenném trůnu seděl čaroděj se špičatým kloboukem a dlouhým pláštěm. V ruce držel trollův kouzelný kámen, který zářil slabým světlem.

„Co tu chceš, děvče?“ zavrčel čaroděj, když ji spatřil.

„Přišla jsem si pro kámen, který jsi ukradl,“ řekla Maruška pevně.

Čaroděj se zasmál. „Ty? Malá holka? A co mi uděláš?“

Maruška zvedla svou hůlku a zkusila na čaroděje namířit, ale nic se nestalo. Čaroděj se smál ještě víc. „Ta hůlka je jen stará větev! Myslíš, že mě můžeš porazit takovou hloupostí?“

V tu chvíli si Maruška vzpomněla na radu, kterou jí kdysi dala babička: „Kouzla nejsou jen o hůlkách, ale o dobrém srdci a odvaze.“ Zavřela oči a soustředila se na svůj záměr. Myslela na trolla, na jeho ztracený domov a na to, jak moc mu chce pomoci.

Najednou hůlka začala zářit zlatým světlem. Čaroděj přestal smát a ustoupil o krok zpět. Maruška otevřela oči a viděla, jak se z hůlky vynořil zlatý paprsek, který zasáhl čaroděje. Kámen mu vypadl z ruky a skutálel se k Maruščiným nohám.

„Ne!“ vykřikl čaroděj. „Jak je to možné?“

„Je to proto, že mám dobré srdce,“ odpověděla Maruška a rychle vzala kámen. Pak vyběhla z jeskyně, kde na ni čekal troll.

Když troll uviděl svůj kouzelný kámen, rozzářil se radostí. „Děkuji ti, Maruško! Jsi skutečná hrdinka.“

„To hůlka,“ usmála se Maruška. „Ale možná taky trošku já.“

Troll vzal kámen a přiložil si ho na hruď. Okamžitě se kolem něj rozsvítilo zlaté světlo a troll se začal měnit. Jeho šedivá kůže se proměnila v jemnou zelenou a oči mu zářily laskavostí. „Teď mám zpět svou sílu,“ řekl troll. „A mohu se vrátit domů.“

„To je skvělé,“ řekla Maruška. „Ale co ta hůlka? Proč začala kouzlit zrovna teď?“

Troll se usmál. „Protože kouzelná hůlka nepotřebuje jen majitele. Potřebuje někoho, kdo má odvahu a dobré srdce. A ty máš obojí.“

Maruška byla šťastná. Nejenže pomohla trollovi, ale také zjistila, že se opravdu stala kouzelnicí. A tak se oba rozloučili – troll se vrátil do svého domova v horách a Maruška se vrátila do své vesnice. Ale už nikdy nezapomněla na svůj kouzelný zážitek.