Uprostřed hustého lesa, kde koruny stromů sahaly až k nebi a paprsky slunce se jen stěží prodíraly mezi listy, žila čarodějnice jménem Aldara. Nebyla to však obyčejná čarodějnice – Aldara byla známá tím, že měla křídla. Byla to křídla jako z pavučin, jemná a průsvitná, ale s každým mávnutím dokázala zvednout Aldaru do vzduchu a unést ji nad lesy, údolími a horami. Aldara však nebyla zlá, jak si lidé často čarodějnice představovali. Milovala přírodu, zvířata a všechny bytosti, které v lese žily.

Jednoho dne, když zrovna míchala lektvar na pomoc nemocné srnce, přiletěl k ní elf jménem Lorian. Elfové Aldaru obvykle nenavštěvovali, protože se jí trochu báli. Ne snad proto, že by byla zlá, ale protože čarodějnice s křídly byly pro elfy něco neznámého a tajemného. Lorian však byl jiný. Věřil, že Aldara má dobré srdce, a proto za ní přišel s prosbou.

„Aldaro,“ začal Lorian, jeho hlas byl tichý, ale naléhavý, „v naší vesnici se stala hrozná věc. Naše Kouzelná studna, která nám dává vodu i energii pro naše kouzla, vyschla. Bez ní naše vesnice zahyne. Potřebujeme tvou pomoc.“

Aldara se na něj podívala svýma velkýma zelenýma očima. „A co způsobilo, že studna vyschla?“ zeptala se zvědavě.

„Myslíme si, že to způsobil stínový drak, který se usadil v Jeskyni mlh. Říká se, že krade kouzla a sílu z celého lesa. Ty jsi jediná, kdo by nám mohl pomoci.“

Aldara chvíli přemýšlela. Nechtěla opustit svůj domov, ale také věděla, že bez Kouzelné studny elfové nepřežijí. Nakonec přikývla. „Dobře, Loriane. Půjdu se podívat, co se dá dělat. Ale budu potřebovat tvou pomoc.“

Lorian ochotně přikývl a společně se vydali na cestu. Les byl temný a plný neznámých zvuků, ale Aldara se nebála. Její křídla jí dodávala odvahu, a i když byla noc, jemně zářila, což osvětlovalo jejich cestu.

Po několika hodinách chůze dorazili k Jeskyni mlh. Byla zahalena hustou mlhou, která působila téměř živě. Lorian se zastavil. „Tady končí moje cesta,“ řekl. „Nemohu jít dál, protože mlha oslabuje má elfská kouzla.“

Aldara přikývla. „Počkej tady, Loriane. Pokusím se najít draka a zjistit, co se dá dělat.“

Vstoupila do jeskyně a mlha ji okamžitě obklopila. Byla tak hustá, že skoro neviděla na krok. Náhle uslyšela hluboké, dunivé vrčení. Před ní se objevil obrovský stínový drak s očima jako dvě žhnoucí uhlíky.

„Kdo se odvažuje vstoupit do mého doupěte?“ zaburácel drak.

Aldara sebrala všechnu odvahu. „Jsem Aldara, čarodějnice lesa. Přišla jsem se tě zeptat, proč jsi vysál sílu Kouzelné studny.“

Drak se zasmál, až se celá jeskyně otřásla. „Potřebuji kouzla, abych přežil. Jsem stínový drak, a pokud nemám dost síly, proměním se v prach.“

Aldaru jeho odpověď zaskočila. „Ale tím ubližuješ elfům a celému lesu. Nemůžeš najít jiný způsob, jak získat sílu?“

Drakova záře v očích trochu pohasla. „Nevím o žádném jiném způsobu. Nikdo mi nikdy nepomohl.“

Aldara chvíli přemýšlela. Pak dostala nápad. „Mám kouzelný lektvar, který ti může pomoci získat sílu, aniž bys musel ubližovat ostatním. Ale musíš mi slíbit, že už nikdy nebudeš vysávat kouzla z lesa.“

Drak chvíli mlčel, pak pomalu přikývl. „Dobře, čarodějnice. Pokud tvůj lektvar opravdu pomůže, slibuji, že už nebudu ubližovat.“

Aldara vytáhla malou lahvičku, kterou měla schovanou v kapse. Byl v ní její nejmocnější lektvar, který dokázal dodat sílu každé bytosti, která ho potřebovala. Opatrně podala lahvičku drakovi. Ten ji vypil a jeho tělo se rozzářilo jasným světlem. Cítil se silný a zároveň klidný.

„Děkuji ti, čarodějnice,“ řekl drak. „Slibuji, že už nikdy nebudu ubližovat lesu.“

Aldara se usmála. „A teď vrať sílu Kouzelné studně.“

Drak zvedl svou obrovskou tlapu a mávl jí směrem k lesu. Náhle se mlha rozplynula a Aldara cítila, jak se kouzla vracejí zpět do lesa. Když se vrátila k Lorianovi, ten ji uvítal s úsměvem. „Studna opět teče! Zachránila jsi nás, Aldaro.“

Aldara se jen usmála. „Každý si zaslouží druhou šanci, i stínový drak.“

Od té doby byla Aldara v lese ještě více oblíbená. Elfové jí nosili dary a zvali ji na své slavnosti. A drak? Ten se stal ochráncem lesa a staral se o to, aby nikdo neubližoval Kouzelné studni ani jejímu okolí.

sdsd