V hlubokém lese, kde se stromy skláněly nad lesními pěšinami jako staří mudrci a kde z mechu vyrůstaly houby větší než klobouky, žila malá myška jménem Chruplinka. Byla to šedá myška s huňatým ocáskem a zvědavýma očima, které zářily jako dvě perličky. Chruplinka nebyla obyčejná myš – uměla číst, psát a dokonce trochu kouzlit. Její babička jí kdysi darovala malou knížečku s kouzly, psanou starým jazykem lesních tvorů.

Jednoho dne, když Chruplinka zrovna sbírala borůvky na oběd, ucítila ve vzduchu podivnou vůni. Sladká, kořeněná, s nádechem vanilky a skořice. „To je perník!“ vykřikla radostně a vydala se za vůní.

Po chvíli došla na mýtinu, kde stála chaloupka celá z perníku – stěny byly z voňavého těsta, okna ze zkaramelizovaného cukru a střecha z čokoládových tašek. U chaloupky seděl malý zelený dráček s modrými šupinkami a plakal.

„Proč pláčeš, dráčku?“ zeptala se Chruplinka a přistoupila blíž.

„Já jsem Puklík,“ vzlykal dráček. „Tahle chaloupka byla darem od Knížete Sedmi Vrchů, ale včera sem přilezl zlý had Kalnys a začaroval ji. Kdo se jí dotkne, usne na sto let!“

Chruplinka se zamračila. „To je hrozné! Ale proč to udělal?“

„Had Kalnys kdysi žil v podzemních jeskyních pod Knížecím hradem,“ vysvětloval dráček. „Ale Kníže ho tam uvěznil, protože Kalnys kradl sny dětem a měnil je v noční můry. Teď se Kalnys pomstil – začaroval perníkovou chaloupku, aby nikdo nemohl ochutnat její sladké dobroty.“

Myška přemýšlela. „Ale když najdeme pravé kouzlo, můžeme kletbu zlomit.“

„Myslíš?“ zeptal se Puklík a jeho oči se trochu rozzářily.

„Určitě,“ přikývla Chruplinka. „Ale budeme muset jít za samotným Knížetem Sedmi Vrchů. On má kouzelnou pečeť, která dokáže zlomit jakékoli zaklínadlo.“

A tak se myška a dráček vydali na cestu. Lesem, přes potůčky a trnité houštiny, až došli k vysoké hoře, na jejímž vrcholu stál hrad Knížete. Cesta byla dlouhá a plná nástrah – jednou je málem chytila sova, jindy je málem sežral jezevec, ale pokaždé je zachránil kousek kouzla z myščiny knížky nebo Puklíkův ohnivý dech.

Když konečně dorazili ke Knížeti, byl to vysoký muž s plnovousem tak dlouhým, že si na něj občas šlápl. Seděl na trůnu z mechu a kapradí a nad hlavou mu visela lucerna se světluškami.

„Co vás sem přivádí, drobná myško a malý dráčku?“ zeptal se vlídně.

„Vaše Výsosti,“ začala Chruplinka odvážně, „přišli jsme vás požádat o pomoc. Zlý had Kalnys začaroval perníkovou chaloupku, kterou jste daroval Puklíkovi. Nikdo se jí nemůže dotknout, jinak upadne do staletého spánku.“

Kníže se zamračil. „Kalnys utekl? To je zlé. Ale vaše odvaha si zaslouží odměnu.“ Sáhl za trůn a vytáhl malou dřevěnou krabičku. Uvnitř byla pečeť ze zlata, na níž byl vyryt obraz slunce a měsíce.

„Tato pečeť dokáže zlomit kletbu, ale musíte ji přiložit přímo na místo, kde had začaroval chaloupku – obvykle to bývá u prahu nebo komína,“ vysvětlil.

Chruplinka a Puklík poděkovali a vydali se zpět. Jenže netušili, že Kalnys je sleduje. Had byl obrovský, šupinatý a lesklý jako olejová skvrna na vodě. Plazil se za nimi tiše, jako stín, a čekal na příležitost.

Když dorazili k chaloupce, právě chtěli přiložit pečeť na práh, když vtom se zpod keře vyřítil Kalnys a sykl: „Jen přes mou mrtvolu!“

Puklík se postavil před Chruplinku a vydechl plamen, který hada na chvíli oslepil. Myška mezitím vyskočila a přiložila pečeť k prahu perníkové chaloupky. Ozvalo se ostré „PRAŠT!“ a z chaloupky vyšlehlo zlaté světlo. Kletba byla zlomena.

Kalnys zařval a ztratil svou moc – jeho tělo se proměnilo v obyčejného hada, který se stočil do klubíčka a odplazil se do hlubin lesa. Už nikdy nikomu neublížil.

Perníková chaloupka opět voněla a lákala návštěvníky z celého lesa. Kníže Sedmi Vrchů přijal Chruplinku a Puklíka za své věrné přátele a pozval je na slavnost, kde se jedly dortíky, pily lesní šťávy a tančilo pod hvězdami.

A tak se stalo, že malá myška a dráček, kteří se nebáli ničeho, získali nejen přátele, ale i uznání celého království lesa. Chaloupka z perníku se stala místem radosti a pohody, kde se každý mohl zastavit, ochutnat sladkosti a vyslechnout příběh o odvaze, přátelství a síle dobrého srdce.