V hlubokém zeleném údolí, kde se louky třpytily ranní rosou a potůčky zpívaly svou písničku mezi kameny, stála malá vesnice jménem Jasmínov. V této vesnici žila dívka jménem Elenka. Měla vlasy barvy zralé pšenice a oči modré jako letní nebe. Elenka byla vždy veselá, ráda pomáhala ostatním a měla zvláštní dar — rozuměla řeči zvířat.

Jednoho dne, když zrovna sbírala květy do věnce pro svou babičku, zaslechla zvláštní šepot. Hlas vycházel z dutiny starého dubu u potoka. Elenka se přibližila a uviděla uvnitř malý zlatý váček. Opatrně ho otevřela a našla uvnitř třpytivý kámen, větší než ořech, který zářil všemi barvami. Byl to diamant, jaký svět ještě neviděl.

V tu chvíli se kolem ní zvedl jemný vítr a listy stromů zašustily jako v tichém potlesku. Z ničeho nic se před Elenkou objevila vysoká postava zahalená v plášti z motýlích křídel. Byl to někdo, kdo nevypadal ani jako člověk, ani jako zvíře — byla to kouzelnice jménem Miralda.

„Drahé dítě,“ promluvila jemným, ale silným hlasem, „ten diamant, který jsi našla, není obyčejný. Je to Srdce Hvězd, kámen, který kdysi dávno chránil rovnováhu mezi světem lidí a kouzelných bytostí.“

Elenka se na ni podívala s úžasem. „Co mám udělat?“ zeptala se.

„Musíš kámen vrátit na jeho místo — na vrchol Hory věčného světla, kde bude opět zářit pro všechny. Ale cesta tam je plná nástrah a jen ten, kdo má čisté srdce, ji dokáže projít.“

Elenka přikývla. „Půjdu.“

Kouzelnice se usmála a mávla rukou. V tu chvíli se vedle Elenky objevil nádherný kočár, celý z perleti a skleněných korálků, tažený dvěma okřídlenými jeleny. „Tento kočár tě přenese přes Údolí snů a přes Les beze stínu. Ale dál už musíš jít sama.“

Elenka nasedla a rozloučila se s vesnicí. Kočár se vznesl do vzduchu a letěl nad krajinou, která se pod nimi měnila z polí na lesy, z jezer na hory. Krajina byla plná kouzelných tvorů — víly tancovaly na leknínech, ohniví ptáci létali kolem hvězd a stromy zpívaly dávné písně.

Po několika dnech dorazila Elenka k Lesu beze stínu. Zde kočár nemohl dál. Les byl temný a podivně tichý. Elenka se vydala pěšky a každý její krok šustil na suchém listí. Najednou se před ní objevila veliká sova s očima jako dva měsíce.

„Kdo jsi, že rušíš ticho tohoto lesa?“ zahoukala.

„Jsem Elenka a nesu Srdce Hvězd zpět na Horu věčného světla,“ odpověděla dívka.

Sova přikývla. „Pak tě pustím, ale jen pokud odpovíš na hádanku: Co je lehčí než pírko, ale žádný tvor to neunese?“

Elenka chvíli přemýšlela. Pak se jí rozsvítily oči. „Je to sen,“ řekla.

Sova se usmála a uvolnila cestu. Les se rozjasnil a Elenka pokračovala dál. Když dorazila na kraj lesa, čekala tam na ni kouzelnice Miralda, opět oblečená v plášť z křídel.

„Dobře sis vedla, Elenko,“ řekla. „Ale poslední úsek musíš zvládnout sama – musíš vzlétnout.“

„Ale já nemám křídla,“ řekla Elenka smutně.

Miralda se jen usmála a položila jí na ramena hedvábný šál. „Toto nejsou obyčejná křídla. Jsou utkaná z důvěry, odvahy a lásky. Teď zavři oči a mysli na všechno, co je ti drahé.“

Elenka zavřela oči a myslela na svou babičku, na vesnici, na zvířata, na květiny a na všechny, kterým by diamant mohl pomoci. A pak se to stalo – šál se proměnil ve skutečná křídla, třpytivá a lehká jako ranní mlha.

Vzlétla. Letěla vysoko nad mraky, až dorazila k Hoře věčného světla. Hora byla pokrytá sněhem, ale na jejím vrcholku zářil prázdný podstavec. Elenka přistála a položila diamant na jeho místo.

V tu chvíli se z nebe spustil zlatý déšť a celá hora se rozzářila. Z lesa, hor i řek se začaly sbíhat kouzelné bytosti – víly, draci, jednorožci a duchové stromů. Všichni oslavovali návrat Srdce Hvězd.

Miralda se objevila po Elenčině boku a objala ji. „Díky tobě je svět zase v rovnováze. A za tvou odvahu ti náleží dar – můžeš kdykoli rozumět všem bytostem, ať jsi kdekoli.“

Elenka se vrátila do Jasmínova, kde ji přivítali jako hrdinku. Ale zůstala stále skromná a veselá, taková, jaká byla vždy. Občas, když se zadívala na oblohu, spatřila záblesk svých křídel a věděla, že kdykoli bude třeba, může znovu vzlétnout.

A diamant dál zářil na vrcholu hory, chráníc svět před temnotou, díky jedné statečné dívce, která se nebála věřit v kouzla.