V srdci velkého království stál nádherný palác postavený ze zlata a bílého mramoru. Byl obklopen rozlehlými zahradami, v nichž rostly nejkrásnější květiny a vzácné stromy. Mezi nimi vynikala jedna zvláštní hruška s lesklými, zlatavými plody. Říkalo se, že je kouzelná, a kdo ochutná její ovoce, získá sílu a moudrost.

Království vládla laskavá královna Eliška, která se starala o svůj lid s láskou a spravedlností. Její palác byl vždy otevřený všem, kdo potřebovali pomoc. Avšak daleko za horami, v temném údolí, žil zlý čaroděj Morlan. Závistivě sledoval královnino království a toužil zmocnit se jejího paláce a kouzelné hrušky.

Jedné noci, když měsíc svítil bledým světlem, se Morlan v přestrojení za starce vplížil do zahrady. Srdce mu bilo vzrušením, když se dotkl kmene kouzelné hrušky. Zašeptal temné zaklínadlo a strom začal vadnout. Jeho listy černaly, plody opadávaly a kouzelná síla mizela.

Ráno, když královna vyšla do zahrady, spatřila zkázu. Její srdce se sevřelo smutkem. „Co se stalo s naší kouzelnou hruškou?“ ptala se zoufale. Dvorní kouzelník prozkoumal strom a zjistil, že byl proklet temnou magií. „Jediný způsob, jak strom zachránit,“ řekl, „je přinést kapku vody z Křišťálové studny, která se nachází v Zakázaném lese. Ale cesta tam je plná nebezpečí.“

Královna věděla, že musí jednat rychle. Její nejstatečnější rytíři se báli vydat na tak nebezpečnou výpravu, a tak se přihlásila mladá dívka jménem Klárka. Byla to sirotek, kterou královna vychovala jako vlastní dceru. „Půjdu já,“ řekla odhodlaně. „Nechci, aby naše království upadlo do smutku.“

Královna ji objala a darovala jí kouzelný amulet, který ji měl ochránit před zlými kouzly. „Buď opatrná, Klárko,“ řekla a sledovala, jak dívka odchází do temného lesa.

Zakázaný les byl plný podivných zvuků a tajuplných stínů. Klárka šla odvážně vpřed, ale brzy narazila na první překážku. Před ní se tyčila řeka s černou vodou, přes kterou nevedl žádný most. Najednou se z vody vynořila vodní víla. „Kdo jsi a proč přicházíš do našeho lesa?“ zeptala se zvonivým hlasem.

Klárka jí vyprávěla o prokleté hrušce a prosila o pomoc. Víla se na ni zadívala a pak kývla. „Vidím, že máš čisté srdce,“ řekla a mávla rukou. Z vody se vynořil kouzelný most, který Klárce umožnil přejít na druhou stranu.

Dívka pokračovala dál, až dorazila k jeskyni, kde sídlil obrovský kamenný strážce. „Nikdo nesmí projít bez vyřešení mé hádanky,“ zaburácel. Klárka přikývla a poslouchala: „Co má kořeny, ale nevidíš je? Má listy, ale není to kniha?“

Chvíli přemýšlela a pak odpověděla: „Strom!“

Strážce se usmál a ustoupil stranou. „Jsi chytrá. Můžeš projít.“

Nakonec Klárka dorazila ke Křišťálové studně. Voda v ní se třpytila jako diamanty. Opatrně nabrala kapku vody do malé lahvičky a otočila se k návratu.

Jakmile však vyšla ze studny, objevil se před ní Morlan. „Myslíš si, že mi překazíš plány?“ zasyčel a mávl rukou. Z jeho dlaně vystřelil temný paprsek.

Klárka instinktivně sevřela kouzelný amulet a ten se rozzářil jasným světlem. Temný paprsek se odrazil zpět na Morlana a zahalil ho do mlhy. Čaroděj vykřikl a zmizel jako pára nad hrncem.

Dívka se rozběhla zpátky do království. Když dorazila k hrušce, opatrně nakapala kapku vody na její kořeny. Okamžitě se začaly dít divy! Strom se zazelenal, jeho větve ožily a brzy se na nich objevily nové, zářivé plody.

Královna objala Klárku a prohlásila ji hrdinkou království. Lidé slavili a zpívali na její počest. Kouzelná hruška opět dávala své plody a království bylo zachráněno.

Od té doby žila Klárka v paláci jako princezna, ale nikdy nezapomněla na to, že pravá síla nespočívá v kouzlech, ale v odvaze a laskavém srdci.