V dávných dobách, kdy oblohu zdobily tisíce hvězd a kouzla byla součástí každodenního života, vládla v jednom království královna jménem Elenora. Byla moudrá a laskavá, a její srdce zářilo stejně jasně jako nejjasnější hvězda na noční obloze. Lidé ji milovali, protože se starala o všechny stejně – o chudé i bohaté, o děti i starce, o každého, kdo potřeboval pomoc.
Jednoho večera, když Elenora seděla ve své zahradě a hleděla na hvězdy, objevila na obloze něco zvláštního. Jedna z hvězd začala zářit jasněji než ostatní a její světlo se zdálo, jako by směřovalo přímo na královnin zámek. Elenoru tento úkaz zaujal, ale brzy na něj zapomněla, protože měla mnoho povinností.
O několik dní později se na zámku objevil tajemný posel. Byl zahalený v dlouhém plášti a jeho hlas zněl jako šepot větru. „Vaše Veličenstvo,“ oslovil Elenoru, „hvězdy vám seslaly varování. Moc, kterou máte, je velká, ale není neomezená. Na světě je někdo, kdo touží po vaší koruně, a pokud nebudete opatrná, může vás připravit o vše, co milujete.“
Královna byla varováním znepokojená, ale nechtěla šířit strach mezi své poddané. Rozhodla se, že zjistí, kdo by mohl být tím tajemným nepřítelem. Jediný, kdo mohl znát odpověď, byla stará čarodějka Miralda, která žila na vrcholku Černé hory.
Elenora se vydala na cestu. Oblékla si prostý plášť, aby ji nikdo nepoznal, a vzala si s sebou jen svého věrného koně a malý váček zlatých mincí. Cesta na Černou horu byla dlouhá a nebezpečná, plná strmých srázů a temných lesů, ale Elenora byla odhodlaná.
Po třech dnech dorazila k čarodějčině chatrči. Miralda byla stará žena s pronikavýma očima, které jako by viděly až do hloubi duše. Když Elenora vstoupila, čarodějka se usmála. „Věděla jsem, že přijdeš,“ řekla. „Hvězdy mi to prozradily.“
Elenora jí vyprávěla o varování a žádala o radu. Miralda jí nabídla šálek bylinkového čaje a pak řekla: „Tvůj nepřítel je blíž, než si myslíš. Je to někdo, kdo zná tvou moc a závidí ti ji. Abys ho porazila, musíš najít hvězdný kámen – drahokam, který ukrývá sílu nebes. Ale cesta za ním je nebezpečná a vyžaduje odvahu.“
Královna neváhala. „Řekni mi, kde ho najdu,“ požádala.
Miralda jí podala mapu a varovala ji: „Hvězdný kámen je ukrytý na vrcholku Ledového pohoří, kde vládne věčný sníh a mráz. Abys ho získala, budeš muset překonat tři zkoušky. Pamatuj, že pouze čisté srdce může kámen ovládnout.“
Elenora poděkovala čarodějce a vydala se na další cestu. Cesta do Ledového pohoří byla ještě obtížnější než ta na Černou horu. Po cestě potkala různé bytosti – moudrou sovu, která jí poskytla radu, statečného vlka, který jí pomohl přejít nebezpečný brod, a kouzelný vítr, který ji navedl správným směrem.
Když dorazila k Ledovému pohoří, čekala na ni první zkouška. Musela projít temnou jeskyní, kde bylo slyšet strašidelné hlasy a vidět stíny dávno zapomenutých tvorů. Elenora se bála, ale vzpomněla si na slova čarodějky – pouze čisté srdce může kámen ovládnout. Přemohla svůj strach a prošla jeskyní.
Druhá zkouška byla zkouška odvahy. Stála před ledovým mostem, který se zdál být příliš křehký, aby unesl její váhu. Pod mostem zuřila mrazivá řeka. Elenora věřila, že ji hvězdy budou chránit, a s pevným odhodláním most přešla.
Třetí zkouška byla nejtěžší. Na vrcholku hory ji čekala ledová dračice, která hlídala hvězdný kámen. Dračí hlas burácel jako hrom. „Jen ten, kdo dokáže nabídnout něco cennějšího než kámen, může projít,“ řekla dračice. Elenora chvíli přemýšlela a pak řekla: „Nabízím ti svou lásku k mým lidem. Ta je cennější než všechny poklady světa.“
Dračice na ni chvíli hleděla, pak se uklonila a ustoupila stranou. Hvězdný kámen začal zářit a Elenora ho opatrně vzala do rukou.
Když se vrátila do svého království, zjistila, že její nepřítel byl jeden z jejích rádců, který toužil po moci. S pomocí hvězdného kamene ho odhalila a vyhnala z království.
Od té doby Elenora vládla s ještě větší moudrostí a láskou. Hvězdný kámen uložila na bezpečné místo a slíbila, že ho použije jen v případě nejvyšší nouze. A když se někdy podívala na noční oblohu, hvězdy jí stále připomínaly, že moc není dar, ale odpovědnost, kterou je třeba nosit s pokorou.