V hlubokém lese, kde se stromy skláněly až k zemi a potůčky zpívaly svou nekonečnou píseň, žila malá zelená ještěrka jménem Lira. Byla jiná než ostatní ještěrky – nejenže měla smaragdově zelené šupiny, které se třpytily jako drahokamy, ale také měla dobré a laskavé srdce. Vždy pomáhala zvířátkům v lese, ať už to byl malý ptáček, který vypadl z hnízda, nebo ježek, kterému se zamotaly nožičky do spadaného listí.

Jednoho dne se Lira dozvěděla o starém zámku, který stál na kopci za lesem. Říkalo se, že tam kdysi žil mocný čaroděj, ale před mnoha lety záhadně zmizel. Od té doby byl zámek opuštěný a zahalený tajemstvím. Někteří tvrdili, že se tam ukrývá poklad, jiní zase věřili, že je zámek zakletý.

Liru tyto pověsti nesmírně zajímaly. Chtěla se na vlastní oči přesvědčit, co je pravda. A tak se jednoho rána vydala na cestu. Slunce právě vycházelo a jeho paprsky probleskovaly mezi větvemi stromů. Lira rychle a obratně přeskakovala z kamene na kámen, až se dostala na kraj lesa. Tam se před ní otevřela louka, na jejímž konci stál majestátní zámek.

Jakmile se přiblížila, všimla si, že brána je pootevřená. Opatrně vklouzla dovnitř. Uvnitř bylo ticho, jen jemný vánek rozechvíval závěsy v oknech. Chodby byly pokryté prachem a pavučinami, ale přesto bylo vidět, že zámek kdysi býval nádherným místem.

Lira procházela sály, když najednou uslyšela slabé volání o pomoc. Vedlo ji do velké komnaty, kde uprostřed stál zlatý zrcadlový rám. Zrcadlo bylo prasklé a mezi střepy se zjevila tvář starého muže s dlouhými bílými vousy a laskavýma očima.

„Děkuji ti, že jsi sem přišla,“ promluvil muž. „Jsem čaroděj Eldrin. Před mnoha lety mě zlá čarodějnice zaklela do tohoto zrcadla a nikdo mě od té doby nemohl vysvobodit.“

Lira se podívala na zrcadlo a přemýšlela, jak by mohla čaroděje zachránit. „Jak ti mohu pomoci?“ zeptala se.

Eldrin se smutně usmál. „Musíš najít tři kouzelné klíče, které jsou ukryté v různých částech zámku. Jen když je všechny přineseš, budu moci být osvobozen.“

Lira přikývla a okamžitě se vydala na cestu. První klíč našla ve staré knihovně mezi zaprášenými svazky. Jakmile se ho dotkla, knihy kolem ní se samy začaly přesouvat a vytvářely cestu ven.

Druhý klíč byl schovaný v tajné komnatě za velkým krbem v jídelně. Když se k němu přiblížila, zvedl se silný vítr a plameny v krbu se rozhořely. Lira však nezaváhala a s odvahou klíč popadla. Oheň rázem zmizel.

Třetí klíč byl ten nejtěžší najít. Nakonec ho objevila v podzemní jeskyni pod zámkem. Hlídal ho stříbrný had s očima jako dvě malé hvězdy. Když had viděl, že Lira není nepřítel, klíč jí dobrovolně předal.

S třemi klíči se Lira vrátila zpět k čarodějovi. Opatrně je vložila do zlatého rámu zrcadla. Jakmile se poslední klíč otočil v zámku, zrcadlo se rozletělo na tisíce jiskřících střepů a Eldrin se objevil v celé své podobě.

„Děkuji ti, milá Liro,“ řekl čaroděj s úsměvem. „Jsi odvážná a dobrého srdce. Za tvou laskavost ti dám dar.“

Mávl rukou a kolem Liry se rozlila zářivá mlha. Když se rozplynula, zjistila, že její šupiny nyní září jemným zlatým světlem.

„Odteď budeš mít schopnost léčit,“ vysvětlil Eldrin. „Každý, koho se dotkneš svým ocasem, se uzdraví.“

Lira byla nadšená. Rozloučila se s Eldrinem, který se rozhodl opravit zámek a znovu ho naplnit životem. Sama se vrátila do lesa, kde od té doby pomáhala všem zvířátkům ještě víc než dřív. Její kouzelný dotek uzdravil nemocné, zahojil rány a přinášel radost.

A tak žila dál, milovaná a vážená všemi obyvateli lesa, zatímco zámek na kopci znovu ožil a v jeho oknech se večer rozsvěcovala teplá světla, která připomínala, že dobro a odvaha vždy zvítězí.