V jedné daleké zemi, kde se lesy zelenaly a řeky zurčely čistou vodou, stál nádherný zámek. Tento zámek patřil králi Ludvíkovi, který byl moudrý, spravedlivý a lidé ho měli rádi. Avšak měl jeden velký problém – jeho dcera, princezna Klárka, byla velmi nemocná. Nikdo nevěděl, co jí schází, a žádný lékař nedokázal najít lék.

Jednoho dne se na zámku objevil starý poutník. Měl dlouhý plášť, v ruce hůl a oči plné moudrosti. Poklonil se králi a pravil: „Slyšel jsem o trápení vaší dcery. Znám lék, ale je velmi vzácný. Musíte najít zázračnou kapustu, která roste jen v Zakletém lese. Jen její listy dokážou princeznu uzdravit.“

Králi se rozzářily oči nadějí. Okamžitě přikázal svým nejlepším rytířům, aby se vydali na cestu. Avšak dny plynuly a nikdo se nevracel. Zakletý les byl totiž plný kouzel a pastí, z nichž se málokdo vrátil.

V téže zemi žil mladý chlapec jménem Matěj. Byl to sirotek a bydlel na malé farmě se svou jedinou přítelkyní – husou jménem Běla. Byla to neobyčejná husa, protože rozuměla lidské řeči a měla chytré oči, jako by věděla víc, než by obyčejná husa vědět měla.

Když Matěj slyšel o princeznině nemoci, rozhodl se, že se vydá do Zakletého lesa a zázračnou kapustu přinese. Věděl, že to nebude snadné, ale jeho srdce bylo odvážné a toužil pomoci. Běla se rozhodla jít s ním, protože ho měla ráda a nechtěla ho nechat samotného.

Dvojice tedy vyrazila na cestu. Po dlouhém pochodu dorazili k okraji Zakletého lesa. Stromy byly vysoké a jejich větve se proplétaly tak hustě, že sotva pronikalo světlo. Vzduch byl těžký a podivné zvuky se ozývaly ze všech stran.

„Musíme být opatrní,“ zašeptala Běla.

Šli hlouběji a hlouběji do lesa. Najednou se před nimi objevil most přes temnou řeku. Na druhém konci mostu stál vysoký muž s dlouhou šedivou bradou. „Kdo chce přejít můj most, musí odpovědět na hádanku!“ zvolal.

Matěj přikývl a muž se zeptal: „Co roste na poli, je zelené, ale když ho uvaříš, změní se na měkké zlato?“

Matěj se zamyslel a po chvíli řekl: „Kapusta!“

Muž se usmál a ustoupil stranou. „Správně. Smíš projít.“

Matěj a Běla pokračovali dál. Po nějaké době dorazili na mýtinu, kde ležela zázračná kapusta. Měla obrovské zelené listy a zářila jemným světlem. Matěj ji chtěl utrhnout, ale vtom se země zachvěla a před ním se objevil obrovský had s lesklými šupinami.

„Toto je kouzelná kapusta a nepatří nikomu!“ zasyčel had.

„Prosím, potřebujeme ji, abychom zachránili princeznu,“ řekl Matěj odvážně.

Had se zamyslel a pak řekl: „Dobře. Ale nejdříve mi musíš dokázat, že jsi hodný a statečný. Musíš mě porazit v závodě!“

Matějovi se roztřásla kolena, ale Běla mu pošeptala: „Neboj se, mám plán.“

Had ukázal cestu – museli oběhnout jezero a vrátit se zpět. Jakmile závod začal, Matěj běžel co nejrychleji mohl, ale had byl velmi rychlý a brzy ho předběhl. V tu chvíli Běla vzlétla a začala hadovi létat před očima, aby ho zmátla. Had se snažil ji odehnat, ale tím zpomalil.

Matěj doběhl první! Had uznal svou porážku a ustoupil stranou. „Jsi chytrý a máš dobré srdce. Kapusta je tvoje.“

Matěj opatrně utrhl několik listů a spolu s Bělou se vydali zpátky k zámku. Cesta domů byla mnohem snazší a brzy dorazili k nemocné princezně. Král osobně podal Klárce kouzelnou kapustu, a jakmile ji snědla, její tvář se rozjasnila a síla se jí vrátila do těla.

Král byl nesmírně šťastný. „Matěji, zachránil jsi mou dceru! Za tvou odvahu ti dávám odměnu. Můžeš si přát cokoliv.“

Matěj se zamyslel a pak řekl: „Nepotřebuji bohatství, ale přál bych si mít domov a rodinu.“

Král se usmál. „Od dnešního dne budeš žít na zámku jako můj syn. A tvoje husa Běla je vždy vítaná!“

A tak Matěj konečně našel svůj domov, princezna byla zdravá a Běla se stala milovaným členem královské rodiny.