Za sedmero horami a sedmero lesy, v malé vesničce obklopené hustými lesy, žil chlapec jménem Matěj. Matěj byl obyčejný kluk, ale měl jednu zvláštní vlastnost – miloval měsíc. Každou noc, když ostatní děti dávno spaly, sedával na kopci za vesnicí, díval se na oblohu a šeptal měsíci své sny. „Jednou chci být hrdinou, měsícku,“ říkával tiše. „Chci dokázat něco, na co budou všichni pyšní.“
Jedné noci, když měsíc zářil jasněji než obvykle, si Matěj všiml, že něco není v pořádku. Měsíc byl jako rozmazaný, jako by jeho stříbřitý svit někdo zakryl mlhou. Matěj měl pocit, že ho měsíc volá. V tu chvíli se z lesa ozvalo podivné šustění. Ze stínů vystoupila stará žena s hůlkou v ruce. Její tvář byla vrásčitá, ale oči zářily moudrostí i tajemstvím.
„Tak ty jsi ten, kdo šeptá měsíci své sny?“ promluvila žena hlubokým hlasem. Matěj se nejdřív polekal, ale pak přikývl.
„Jmenuji se Agáta a jsem čarodějnice, která hlídá rovnováhu mezi světem lidí a světem magie. Dnes v noci se stalo něco zlého. Měsíční světlo slábne, protože někdo ukradl jeho kouzelnou perlu. Bez ní měsíc ztratí svůj jas a svět upadne do temnoty.“
„A co s tím můžu dělat já?“ zeptal se Matěj, kterému se celá situace zdála neuvěřitelná.
„Měsíc mi řekl o tobě,“ odpověděla Agáta a zvedla hůlku. „Prý máš dobré srdce a odvahu. Potřebuji tvoji pomoc. Vydáš-li se se mnou na cestu, můžeme perlu získat zpět. Ale pozor, cesta bude plná nebezpečí.“
Matěj chvíli váhal, ale pak si vzpomněl na svůj sen být hrdinou. „Půjdu,“ řekl rozhodně.
Agáta se usmála, mávla hůlkou a před Matějem se zjevil dlouhý lesklý plášť. „Tento plášť tě ochrání před kouzly, která by tě mohla zranit,“ vysvětlila. „A teď pojďme, čas je proti nám.“
Cesta vedla temným lesem, kde se stromy skláněly tak nízko, že se zdálo, jako by je chtěly polapit. Agáta vykouzlila světlo, které je vedlo, a pověděla Matějovi, že perla byla ukradena zlým čarodějem jménem Vargan. Ten ji schoval ve své temné věži, která se nachází na vrcholu Skleněné hory.
Po několika hodinách chůze dorazili k řece, která hučela tak hlasitě, že přehlušila i jejich hlasy. „Přes tuto řeku se dostaneme jen s pomocí kouzel,“ řekla Agáta a zamířila hůlkou na vodu. Vzduchem se zatřpytily stříbrné jiskry a přes řeku se objevil most z měsíčního světla. „Rychle, ten most dlouho nevydrží!“ zvolala.
Matěj přeběhl přes most, ale ještě než Agáta stačila přejít, z řeky vyskočila obrovská vodní příšera. Její tělo bylo pokryto šupinami, které se leskly jako drahokamy. Příšera zařvala a chňapla po Agátě. Matěj neváhal, sebral kámen a hodil ho příšeře přímo do oka. Příšera zasyčela bolestí a ponořila se zpět do řeky. Agáta se dostala na druhý břeh a poděkovala Matějovi za jeho odvahu.
„Jsi rychlý a statečný,“ řekla. „Tohle je teprve začátek, ale už teď vím, že jsi ten správný hrdina.“
Další překážkou na jejich cestě byl temný les, kde žily kouzelné bytosti. Les byl plný podivných zvuků a zářících očí. Najednou se před nimi objevil vlk, ale nebyl to obyčejný vlk – jeho srst se třpytila jako noční obloha. „Chci projít, ale musím vědět, že máte dobré úmysly,“ zavrčel vlk.
Matěj se nebál a řekl: „Hledáme perlu, která patří měsíci. Bez ní světlo zmizí a všechno bude jen temnota. Pomůžeš nám?“
Vlk si Matěje dlouze prohlížel a pak přikývl. „Vidím, že mluvíš pravdu. Půjdu s vámi a pomohu vám.“
Společně s vlkem došli až ke Skleněné hoře. Hora byla tak vysoká, že její vrcholek mizel v oblacích, a tak hladká, že bylo nemožné ji vylézt. „Jak se dostaneme nahoru?“ zeptal se Matěj.
Agáta se zamyslela a pak mávla hůlkou. „Vyčaruji nám schody,“ řekla. Ze země se začaly zvedat průhledné schody, které vedly až k vrcholku hory. „Ale pozor, Vargan nás už určitě sleduje.“
Když dorazili na vrchol, objevili temnou věž. Věž byla obklopena mračny, která blikala blesky. Vargan stál před věží a držel kouzelnou perlu v ruce. „Nikdy ji nedostanete!“ zasmál se zlověstně.
Agáta se postavila proti němu a začala odříkávat mocné kouzlo. Mezitím Matěj přemýšlel, co udělat. Vzpomněl si na svůj plášť, který ho měl chránit před kouzly. Rozběhl se přímo k Varganovi, který na něj začal sesílat kouzla. Plášť však Matěje ochránil a on se dostal až k Varganovi. Vyskočil a vytrhl mu perlu z ruky.
V tu chvíli se všechno změnilo. Měsíc na obloze opět zazářil svým jasem a temná věž se rozpadla na prach. Vargan zmizel a Matěj si poprvé uvědomil, že jeho sny se splnily – stal se opravdovým hrdinou.
Agáta poděkovala Matějovi za jeho odvahu. „Svět je opět v rovnováze díky tobě. Měsíc ti to nikdy nezapomene.“
Když se Matěj vrátil do své vesnice, už nikdy nebyl jen obyčejným klukem. Každý večer dál sedával na kopci a díval se na měsíc, ale teď už věděl, že sny se mohou splnit – stačí jen mít odvahu udělat první krok.