Na kraji jednoho tichého městečka stál malý domek s červenou střechou. Bydlel v něm chlapec jménem Matěj se svou babičkou. Babička byla moudrá žena, která znala mnoho kouzelných příběhů, a Matěj je rád poslouchal. Nejraději měl ale příběhy o kouzelných tvorech a tajemných místech.
Jednoho dne, když se babička vrátila z trhu, přinesla s sebou velkou oranžovou mrkev. Byla tak široká, že ji sotva držela v rukou. „Tohle není obyčejná mrkev, Matěji,“ řekla mu. „Říká se, že kdo ji sní, uvidí věci, které jiní nevidí.“
Matěj byl zvědavý, a tak si večer ukrojil kousek a snědl ho. Sotva polkl první sousto, ucítil zvláštní mravenčení po celém těle. Náhle se před ním objevil průsvitný obraz – starý kamenný hřbitov na kopci za městem, kde nikdy dřív nebyl.
„Musím se tam podívat!“ rozhodl se Matěj a ještě tu noc se vydal na cestu. Když dorazil k hřbitovu, spatřil mezi náhrobky světélkující svíčku. Plamen se jemně chvěl, jako by ho žádný vítr nemohl sfouknout. Jakmile se přiblížil, slyšel tichý hlas: „Pomoz mi, Matěji.“
Matěj se rozhlédl, ale nikoho neviděl. „Kdo jsi?“ zeptal se.
„Jsem duch starého zahradníka,“ odpověděl hlas. „Kdysi jsem pečoval o tu nejkrásnější zahradu v celém kraji, ale jednoho dne mě zlý kouzelník zaklel. Od té doby jsem uvězněn na tomto hřbitově a moje zahrada pomalu umírá.“
Matěj byl odvážný chlapec a rozhodl se zahradníkovi pomoci. „Co mám udělat?“ zeptal se.
„Musíš najít kouzelné semínko, které je ukryté ve staré kamenné studni na konci hřbitova. Jen ono dokáže zlomit kletbu,“ vysvětlil duch.
Matěj se tedy vydal ke studni. Byla pokrytá mechem a vypadala velmi stará. Naklonil se nad ní a spatřil na dně malý zlatý předmět. „To musí být ono!“ pomyslel si. Ale jak ho dostat ven?
Najednou se před ním objevil široký muž s dlouhými pažemi. „Já jsem Široký,“ představil se. „Vidím, že potřebuješ pomoc. Nech mě to zkusit.“
Široký natáhl své dlouhé ruce až na dno studny a vytáhl malou lesklou krabičku. Matěj ji otevřel a uvnitř našel semínko, které zářilo jako hvězda.
„Děkuji ti, Široký!“ zvolal Matěj a rozběhl se zpátky k duchovi zahradníka.
„Teď ho musíš zasadit na mé staré zahradě,“ řekl duch. „Ale pospěš si, než vyjde slunce!“
Matěj neváhal a běžel, co mu nohy stačily. Když dorazil do zahrady, našel jen suchou půdu a uschlé rostliny. Rychle vykopal malou jamku a semínko zasadil. Sotva ho přikryl hlínou, začala ze země vyrůstat krásná zelená rostlina. Její listy se roztáhly jako kouzlem a celá zahrada se proměnila v nádherný květinový ráj.
V tom okamžiku se před Matějem objevil duch zahradníka – ale tentokrát už nebyl průsvitný. „Děkuji ti, Matěji!“ usmál se. „Zlomil jsi kletbu a já se mohu vrátit ke své zahradě.“
S těmito slovy se zahradník proměnil ve skutečného člověka. Zahrada opět rozkvetla a Matěj se cítil šťastný, že mohl pomoci. Když se vrátil domů, babička ho už čekala s teplým čajem. „Vidím ti na očích, že jsi zažil něco kouzelného,“ usmála se.
Od té doby byla zahrada opět nejkrásnější v celém kraji a Matěj věděl, že kouzelná mrkev ho zavedla na dobrodružství, na které nikdy nezapomene.