Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami, v malé zemi ukryté v hustých lesích, žil princ jménem Arlen. Arlen byl dobrý a laskavý mladík, který vždy pomáhal svému lidu, ale v hloubi duše toužil po dobrodružství. Když jednoho rána seděl u okna svého hradu a pozoroval, jak slunce stoupá nad lesy, rozhodl se, že nadešel čas opustit bezpečí zámku a vydat se na cestu, která by mu přinesla něco víc než jen každodenní povinnosti.

Princ si vzal svůj meč, plášť a malý váček s jídlem a vydal se směrem k hustému lesu. Jakmile vkročil mezi stromy, svět kolem něj se začal měnit. Vzduch voněl po jehličí, listí šumělo pod kroky a sluneční paprsky pronikaly skrze větve jako zlaté nitky. Po několika hodinách chůze dorazil k malému potůčku, kde si chtěl odpočinout. Když se skláněl k vodě, aby se napil, zaslechl jemný hlásek.

„Pomoc! Pomoz mi, prosím!“ volal kdosi slabým hlasem.

Arlen se rozhlédl a spatřil malého elfa, který uvízl mezi dvěma větvemi. Měl na sobě zelený kabátek a stříbrné vlasy mu zářily jako měsíční světlo. Princ neváhal ani chvíli a elfovi pomohl. Když byl malý tvor volný, uklonil se a řekl: „Děkuji ti, princi. Jsem Elian, lesní elf, a za tvou laskavost ti přeji štěstí na tvé cestě. Pokud budeš někdy potřebovat pomoc, zavolej mé jméno.“

Arlen poděkoval a pokračoval dál. Cesta ho zavedla až k malé vesnici, kde se dozvěděl o podivném údolí, kam nikdo nechodil. Lidé tvrdili, že tam přebývá neznámé zlo. Princ, který cítil, že jeho dobrodružství právě začíná, se rozhodl údolí navštívit.

Když dorazil na kraj údolí, zjistil, že vzduch je zde těžký a šedý, jako by čas ztratil svůj tok. Ve středu údolí stála stará kamenná věž, která působila opuštěně. Jakmile se přiblížil, zaslechl hluboký hlas: „Kdo se odvažuje vstoupit na mé území?“

Z věže vystoupil trpaslík s dlouhým plnovousem, oblečený do zbroje, která se leskla jako oheň. Měl v ruce obrovské kladivo, ale jeho výraz nebyl nepřátelský. „Jsem Darvik, strážce tohoto údolí,“ řekl. „A ty jsi kdo?“

„Jsem princ Arlen,“ odpověděl mladík. „Přišel jsem, protože jsem slyšel, že toto údolí je zahaleno záhadami.“

Darvik si ho chvíli měřil pohledem, než nakonec přikývl. „Dobře, princátko. Možná mi pomůžeš. Toto místo bylo kdysi plné života, dokud temná magie nevysála všechnu vodu z našich studní a potoků. Nyní jsem tu uvězněn a nemohu najít cestu ven. Ale slyšel jsem o kouzelné svíčce, která má moc zlomit jakékoli prokletí.“

Arlenovi se zablesklo v očích. „Kde najdu tuto svíčku?“ zeptal se.

Darvik ukázal na vzdálený kopec. „Na jeho vrcholku roste starý dub. U jeho kořenů je ukrytá svíčka. Ale dávej pozor, cesta je plná nástrah.“

Princ neváhal a vydal se na cestu. Stoupal lesem, přeskakoval potoky a vyhýbal se trnitým keřům, až dorazil ke kopci. Jakmile se přiblížil k dubu, země pod jeho nohama se začala třást. Z ničeho nic se objevila mohutná vodní bytost, která mu zatarasila cestu.

„Kdo jsi, že se odvažuješ přiblížit ke svaté svíčce?“ zvolala bytost hlasem, který zněl jako bouřka.

„Jsem princ Arlen a hledám svíčku, abych zlomil prokletí nad údolím,“ odpověděl princ statečně.

Bytost si ho chvíli prohlížela a poté promluvila: „Pokud chceš získat svíčku, musíš mi dokázat, že jsi hoden. Přines mi kapku čisté vody z mého pramene, který leží na druhé straně lesa.“

Princ přikývl a vydal se hledat pramen. Cestou narazil na Eliana, který se mu znovu objevil u cesty. „Vidím, že potřebuješ pomoc,“ řekl elf. „Pramen, který hledáš, je dobře skrytý. Ale ukážu ti cestu.“

Díky Elianovu vedení našel Arlen pramen a naplnil malou lahvičku čistou vodou. Když se vrátil k vodní bytosti, ta se na něj usmála a ustoupila stranou. „Dokázal jsi, že jsi odvážný a čistého srdce. Vezmi si svíčku.“

Arlen si vzal svíčku, která zářila jako hvězda, a vrátil se do údolí. Společně s Darvikem ji zapálili na vrcholku věže. Jakmile plamen vzplál, temná mlha, která halila údolí, se začala rozplývat. Z nebe se spustil déšť a voda se vrátila do řek a potoků. Údolí opět ožilo.

Darvik poděkoval princovi a nabídl mu, aby zůstal na hostině, kterou na jeho počest uspořádal. Ale Arlen věděl, že jeho cesta nekončí. Rozloučil se s novými přáteli a vydal se dál, s vědomím, že skutečné dobrodružství je vždy tam, kde je třeba pomoci.