Za horami a lesy, uprostřed zelených luk a zlatých polí, stál starodávný zámek se střechami z červených tašek a věžemi, které se zvedaly až do oblak. V zámku bydlela malá princezna jménem Lada. Byla to dívka s vlasy jako večerní slunce a očima modrýma jako nebe po dešti. Lada nebyla jako ostatní princezny, které trávily dny před zrcadlem. Měla ráda přírodu, ráda běhala bosky v trávě a nejraději sedávala u starého rybníka za zahradami zámku.

Ten rybník nebyl obyčejný. Jeho voda byla vždy čistá a klidná, a uprostřed něj rostl zvláštní květ. Byl větší než všechny lekníny kolem, a měnil barvu podle denní doby. Ráno byl zlatý jako slunce, v poledne růžový jako západ slunce a večer zářil stříbrným světlem jako měsíc. Nikdo nevěděl, jak se tam květ dostal, a nikdo se nikdy neodvážil k němu připlavat – voda kolem něj byla hluboká a zvláštně studená.

Jednoho dne, zrovna kdy slavili v zámku letní slavnost, přijel do kraje podivínský muž v potrhaném plášti. Tvrdil, že je kouzelník, který přichází z daleké země, aby varoval před blížícím se nebezpečím. Obyvatelé ho považovali za podivína a smáli se jeho vyprávění. Jen princezna Lada mu naslouchala. Kouzelník jí řekl, že tajemný květ v rybníce není jen krásný – je to pečeť, která drží zlo spoutané hluboko pod vodou, ve sklepeních země.

„Když květ uvadne,“ varoval kouzelník tiše, „temnota se vrátí na zem a pohlcuje vše živé.“

Princezna mu nejprve nevěřila. Ale o několik dní později se něco zvláštního opravdu začalo dít. Květ přestal měnit barvy. Ráno zůstal šedý jako popel. Voda v rybníce potemněla, a ptáci, kteří dřív zpívali v korunách stromů, ztichli. Zvěř v okolí se schovala a lidé začali být neklidní.

Princezna si vzpomněla na slova kouzelníka a rozhodla se jednat. Svolala rady všech zvířat, která znala z lesů: jezevce, lišky, sovu i vodníka z nedaleké tůně. „Musím zjistit, co se stalo s květem,“ pravila statečně.

Vodník hluboce zamručel a vypustil bubliny: „Pod květem vede cesta k podzemnímu chrámu. Jen ten, kdo je čistého srdce, může květ zachránit.“

A tak se princezna rozhodla. V noci, když měsíc svítil jasně, vzala svůj starý prám a sama vyplula k srdci rybníku. Jak se blížila ke květu, voda zhoustla a mírně se vlnila. Ale Lada se nebála. Jakmile dosáhla ke květu, ten se začal pomalu zavírat jako pomačkaný pergamen. Najednou se otevřela hladina – ne jako díra, ale jako brána z vody a světla. Lada vklouzla dovnitř a ocitla se v podzemním světě.

Byla tam jeskyně z krystalů, s chodníky zářícími vlastní září a sloupy z býlých kořenů stromů. Uprostřed stál podstavce, ve kterém chyběl kámen – srdce květu. Lada se otočila – a uviděla postavu zahalenou v černém plášti. Byla to čarodějnice z dávných dob, kterou naši předkové kdysi dávno uvěznili pod zemí.

„Tak jsi mě konečně našla,“ zašeptala čarodějnice. „Potřebuji jen poslední dílek, tvé srdce. Pak budu volná!“

Ale Lada se nezalekla. Vzpomněla si na kouzelníka a jeho slova. Z kapsy vytáhla malý plátěný váček, který jí dal před odjezdem. Otevřela jej a uvnitř našla malý stříbrný krystal, zářící čistým světlem. Bez váhání ho položila do podstavce.

Ozvalo se hřmění, jeskyně se zatřásla a světlo zaplavilo celou místnost. Čarodějnice vykřikla a rozplynula se v prach. Květ nad rybníkem znovu rozkvetl, tentokrát zářivější než kdy dřív.

Lada se probudila na břehu rybníka, jako by se jí všechno jen zdálo. Ale když se podívala na vodu, květ v jeho srdci zase zářil a okolo zpívali ptáci. Rybník se stal znovu tichým místem klidu a kouzla.

Za několik dní se kouzelník opět objevil. Podíval se na Ladu a tiše přikývl. „Zkouška byla splněna,“ řekl. „Tvé srdce je čisté a odvaha tvá veliká.“

Král i královna se zaradovali a uspořádali velkou slavnost. Ale Lada nezapomněla. Každý den se chodila dívat k rybníku, kde květ v tichosti plul na vodě. Věděla, že kouzelný svět není jen v pohádkách – je všude kolem nás, pokud ho umíme hledat s očima otevřenýma a srdcem plným lásky.

A zámek, rybník i květ zůstaly, aby připomínaly, že i v nejtemnější chvíli může světlo najít cestu. A že i malá princezna může vykonat velké skutky, pokud jedná s odvahou a čistým srdcem.