Bylo nebylo, za devatero kopci a hlubokými lesy se rozprostíralo království zvané Listovín. Bylo to zvláštní místo, kde každý strom, keř a dokonce i tráva měly listy, které se měnily podle ročních období. Na jaře byly svěže zelené, v létě zlatě zářily, na podzim se barvily do červena, oranžova a hněda, a v zimě se třpytily jako křišťál. Každý obyvatel Listovína byl na tuto zvláštnost svého království náležitě hrdý.

Uprostřed království stál nádherný zámek z bílého kamene, jehož věže se tyčily vysoko k nebi. Zámek byl obklopen zahradami plnými kouzelných květin, které voněly tak sladce, že by dokázaly rozveselit i toho nejsmutnějšího člověka. V zámku žila královna Mirabel se svou dcerou, princeznou Lilien. Lilien byla veselá a zvědavá dívka, milovala dobrodružství a často se vydávala do lesa, který obklopoval zámek.

Jednoho podzimního rána, když stromy hýřily barvami a listí šustilo pod nohama jako měkký koberec, se Lilien rozhodla, že půjde prozkoumat vzdálenější část lesa. Sbalila si do košíku trochu chleba, sýr a láhev malinové šťávy a vydala se na cestu.

Jak šla stále hlouběji do lesa, listí kolem ní začalo měnit barvy rychleji, než bylo obvyklé. Zelené listy se během okamžiku zbarvily do zlatova, poté do červena a nakonec spadly na zem. Lilien si toho všimla a zarazila se. „To je zvláštní,“ zamumlala a naklonila se k zemi, aby zvedla jeden takový list. Když ho otočila, všimla si, že na něm byl vyrytý malý nápis: *Pomoz nám!*

Princezna zalapala po dechu. Kdo by mohl potřebovat pomoc? Rozhlédla se kolem, ale nikoho neviděla. Právě v tu chvíli se ozvalo hlasité zapraskání větví. Z křoví se vynořil obrovský trol. Měl huňaté obočí, zubatý úsměv a na zádech nesl pytel plný spadaného listí.

„Kdo jsi a co tu děláš?“ zeptala se Lilien odvážně, ačkoli jí srdce bušilo jako o závod.

„Já jsem Trok,“ zabručel trol. „Sbírám listí, protože má kouzelnou moc. Ale tobě do toho nic není, princezno. Běž domů, než se ztratíš!“ A s tím trol zamířil hlouběji do lesa.

Lilien ale byla příliš zvědavá, než aby ho poslechla. Rozhodla se, že ho bude následovat. Trok šel dlouho, až dorazil k malé jeskyni ukryté mezi skalami. Tam vysypal pytel listí a začal z něj cosi vařit v obrovském kotli. Lilien se schovala za kámen a sledovala, jak si trol něco mumlá pod vousy.

„Listí království mi dá moc! Proměním se v nejmocnějšího tvora a budu vládnout všem!“ smál se Trok zlověstně. Lilien věděla, že musí něco udělat. Trol nemohl získat moc královského listí, jinak by celé království mohlo být v nebezpečí.

V tu chvíli uslyšela tiché zapískání. Když se ohlédla, spatřila malého dráčka, který seděl na kameni a koukal na ni velkýma zlatýma očima. Byl to dráček Flipek, o kterém se vyprávělo, že žije v tomto lese. „Pomůžu ti,“ zašeptal dráček a naklonil hlavu na stranu. „Ale musíme být rychlí.“

„Co můžeme udělat?“ zašeptala Lilien.

„Musíme zničit ten kotel, než dokončí svůj lektvar,“ odpověděl Flipek.

Lilien přikývla a spolu s dráčkem začali spřádat plán. Flipek mohl plivat malý plamínek, který by dokázal kotel roztavit, ale museli se dostat dostatečně blízko, aniž by je Trok zahlédl.

Jakmile trol odešel pro další pytel listí, Lilien a Flipek se opatrně přiblížili ke kotli. Dráček se zhluboka nadechl a foukl na kotel svůj plamínek. Kov začal praskat a kotel se roztekl jako máslo na slunci. Lektvar uvnitř se rozlil po zemi a okamžitě vyschl.

Když se Trok vrátil a spatřil, co se stalo, zařval vzteky. „Kdo to udělal?!“

Lilien a Flipek se rychle schovali, ale trol je zahlédl koutkem oka. „Vy dva!“ zařval a rozběhl se za nimi. Lilien s Flipkem utíkali, co jim nohy a křídla stačily. Les se však zdál být nekonečný, a trol byl rychlý.

Právě když už se zdálo, že je Trok chytí, objevili se před nimi lesní duchové. Byli to ochránci lesa, kteří se probudili, když cítili, že někdo ohrožuje jejich domov. Společně vytvořili bariéru z kouzelného listí, která Troka zastavila. Listy ho obklopily a začaly ho pomalu svazovat, až byl úplně bezmocný.

Lilien a Flipek jim poděkovali, a když duchové viděli, že princezna byla odvážná a chtěla ochránit své království, rozhodli se jí darovat kouzelný amulet. „Tento amulet tě vždy zavede zpět domů a ochrání tě před zlými silami,“ řekli a zmizeli zpět mezi stromy.

Trok byl nakonec vyhoštěn z lesa a nikdy se už nevrátil. Lilien se vrátila na zámek, kde vše vyprávěla své matce. Královna byla na svou dceru velmi hrdá a od té doby se v Listovíně každoročně pořádala slavnost na počest odvahy princezny a malého dráčka Flipka.

A tak v království Listovín opět zavládl klid a radost.