V dalekém království Kořenice, kde voněla skořice a pepř štípal do nosu, vládl moudrý král Bylinkář. Jeho říše byla proslulá svými kouzelnými kořeními, která měla moc léčit, posilovat i přivolávat štěstí. Každý rok se konala velká slavnost, kde se předváděly nejsilnější kořeněné lektvary a pokrmy.
V tomto království žil statečný mladík jménem Jeník. Nebyl bohatý ani urozený, ale měl dobré srdce a šikovné ruce. Jeho matka byla bylinkářka a naučila ho rozpoznávat léčivé rostliny a koření. Jeník snil o tom, že jednou připraví ten nejmocnější lektvar, ale zatím byl jen obyčejným pomocníkem v kuchyni.
Jednoho dne se však království ocitlo v nebezpečí. Do země vtrhl mocný čaroděj Černýš, který toužil po ovládnutí všech kouzelných koření. Se svou armádou temných vran přiletěl k zámku a prohlásil:
„Vzdejte se mi a dejte mi všechna svá kouzelná koření, nebo uvrhnu vaše království do věčné zimy!“
Král Bylinkář se odmítl podvolit, a tak Černýš skutečně seslal kouzlo. Obloha potemněla, slunce zmizelo a mrazivý vítr zavál celou zemí. Pole přestala plodit, zahrady uvadly a lidé se třásli zimou.
Jedinou nadějí bylo najít bájnou Zlatou husu, o které se říkalo, že snáší vejce plná tepla a života. Podle staré legendy žila v hlubokém lese za Devíti kopci, kde ji hlídal kouzelný králík.
Jeník se rozhodl, že se vydá na nebezpečnou cestu a Zlatou husu přivede. Vzal si s sebou pytlík nejvzácnějších koření – zázvor, hřebíček a špetku kouzelné papriky, o které se říkalo, že dokáže rozehřát i nejchladnější srdce.
Putoval přes zamrzlá pole, překračoval ledové řeky a prodíral se sněhovými závějemi. Po třech dnech cesty dorazil k Devíti kopcům, které byly pokryté ledovou krustou. Na vrcholu posledního kopce spatřil starý dub a pod ním seděl bílý králík s očima jako dva uhlíky.
„Hledáš Zlatou husu?“ zeptal se králík moudrým hlasem.
„Ano, musím ji přivést do našeho království, jinak všichni umrzneme,“ odpověděl Jeník.
Králík pokýval hlavou. „Zkoušku musíš podstoupit. Kdo chce husu získat, musí prokázat odhodlání, chytrost a dobré srdce.“
Králík třikrát dupl packou a před Jeníkem se objevily tři ledové brány. Každá měla jinou podobu – jedna byla zasypaná sněhem, druhá pokrytá rampouchy a třetí byla z pevného ledu.
„Vyber správnou bránu a projdi skrz. Když se rozhodneš špatně, zůstaneš tu navždy,“ varoval ho králík.
Jeník se zamyslel. Vytáhl z pytlíku špetku kouzelné papriky a hodil ji na ledovou bránu. Led okamžitě roztál a za ním se otevřela cesta do zlatého háje. Králík se usmál.
„Prokázal jsi chytrost. Jdi dál.“
Jeník vstoupil do háje a tam, uprostřed mýtiny, spatřil Zlatou husu. Měla peří jako slunce a její oči zářily teplem. Když se k ní přiblížil, husa promluvila:
„Odnes mě do svého království, ale varuji tě – na cestě tě čekají tři zkoušky. Pokud neobstojíš, nevrátíš se zpět.“
Jeník přikývl a husa mu skočila do náruče. Sotva vyšel z háje, zvedl se ledový vítr a před ním se objevil Černýš.
„Nikdy nedovolím, aby ses vrátil!“ zasyčel a mávl rukou. Z nebe začaly padat obrovské sněhové vločky, které se měnily v ledové vojáky.
Jeník sáhl do pytlíku a vytáhl hřebíček. Rozdrtil ho v dlaních a rozfoukal jeho vůni po kraji. Ledoví vojáci se začali třást a pak se rozplynuli v páru. Černýš zlostně zaklel a zmizel.
Druhá zkouška přišla o chvíli později. Před Jeníkem se objevil most z tenkého ledu. Pod ním hučela ledová řeka. Husa varovala: „Jeden chybný krok a propadneš se.“
Jeník si vzpomněl na zázvor, který měl v pytlíku. Posypal jím ledový most, a ten se začal pomalu rozehřívat, až se změnil v pevnou cestu.
Nakonec přišla třetí zkouška. Když už bylo království na dohled, Černýš se objevil znovu, tentokrát s celou armádou vran. „Nedovolím ti přinést teplo zpět!“ zařval a poslal vrány na Jeníka.
Jeník sáhl do pytlíku a vyhodil do vzduchu poslední špetku kouzelné papriky. Vzduch se rozehřál, vrány zamávaly křídly a zmizely. Černýš zakřičel hrůzou a rozplynul se jako stín ve slunečním světle.
Jakmile Jeník přinesl Zlatou husu do království, husa snesla zlaté vejce, ze kterého vyšlehl teplý plamen. Mrazivé kouzlo bylo zlomeno, slunce se vrátilo na oblohu a země opět ožila.
Král Bylinkář prohlásil Jeníka za hrdinu a nabídl mu místo u dvora jako Mistra koření. A Jeník? Ten už nikdy nebyl obyčejným pomocníkem v kuchyni, ale stal se největším mistrem kouzelných koření v celém království.