Bylo neobyčejně krásné a slunečné odpoledne v Krajíně Víláků, kde žili malí kouzelní obyvatelé lesů a luk. V hlubokém lese stála starobylá brána, která byla průchodem do světa lidí. A právě u této brány se jednoho dne setkala malá víla jménem Líza s mocnou čarodějkou z dalekého království.

Čarodějka jménem Záře přišla do Krajiny Víláků s prosbou o pomoc. Královna jejího království byla totiž vážně nemocná a jediný lék, který jí mohl zachránit, se nacházel v zapomenutém lese za bránou. Líza se rozhodla pomoci a společně s čarodějkou se vydaly na nebezpečnou cestu skrze bránu.

Cestou potkaly mnoho překážek a zlých bytostí, ale díky síle svého přátelství a vzájemné pomoci překonaly všechny nástrahy. Nakonec dorazily k tajemnému květu, který byl klíčem k uzdravení královny. Líza ho opatrně natrhla a společně s čarodějkou se vrátily zpět k bráně.

Když se vrátily do Krajiny Víláků, byly přivítány jásotem a radostí. Královně byl předán lék a ta se díky němu uzdravila. Vděčná královna darovala víle Líze a čarodějce Záře krásné dary a slíbila, že Krajina Víláků bude vždy místem, kde se mohou lidé i kouzelné bytosti navzájem pomáhat a podporovat.

A tak se stala tato pohádka o vílákovi, bráně, čarodějce a královně příběhem o síle přátelství, odvahy a solidarity mezi různými bytostmi, které dokázaly společně překonat veškeré překážky a přinést do světa světlo, léčení a naději.