Pohádka o zrádném víláku a loupežníkovi

Bylo nebylo, za sedmi horami a sedmi řekami, žil jednou malý vílák jménem Zvonko. Zvonko byl věrným strážcem kouzelného závoje, který skrýval vchod do tajemného světa víl. Jednoho dne se však do lesa, kde Zvonko žil, zatoulal zlý loupežník jménem Rudolf.

Loupežník Rudolf byl známý svou lakotou a touhou po zlatě. Když zahlédl Zvonka, který stál před závojem, okamžitě v něm spatřil příležitost k získání bohatství. Rudolf se rozhodl využít své lsti a podvodem se dostat do kouzelného světa víl.

Rudolf přistoupil k Zvonkovi s falešným úsměvem a sliboval mu bohatství a slávu, pokud ho pouštěním závoje dovnitř vpustí. Zvonko však byl chytrý a nepřátelské úmysly loupežníka Rudolfa vycítil. Avšak Rudolf byl zákeřný a nechtěl se vzdát svého plánu.

Nakonec Rudolf přistoupil na dohodu: pokud Zvonko povolí závoj, Rudolf mu ukáže kouzelné zrcadlo, které mělo podle něj schováno nesmírné bohatství. Zvonko sice nebyl zvědavý na zlato, ale zvědavost ho nakonec přemohla a souhlasil s podmínkami loupežníka.

Když Rudolf odkryl závoj, otevřel se před nimi nádherný svět víl plný zářivých květin, třpytících se jezer a veselých tvorů. Zvonko byl unešen krásou tohoto místa, zatímco Rudolf se snažil najít cestu k zrcadlu.

Avšak když Rudolf nakonec nalezl kouzelné zrcadlo, místo zlata uviděl pouze svůj vlastní odraz, který mu ukazoval jeho zrádnou tvář. V tu chvíli se zrcadlo proměnilo v prach a Rudolf byl vyhnán z kouzelného světa víl.

Zvonko se usmál, že se podařilo odhalit Rudolfovy zlé úmysly, a vrátil závoj zpět na své místo. Od té doby byl Zvonko ještě opatrnější a už nikdy neupustil závoj do rukou cizinců. A tak zůstal tajemný svět víl uchráněn před zrádnými loupežníky a Zvonko se stal hrdým strážcem svého domova.

A tak žili víly šťastně až do konce světa.