Za devatero horami a devatero řekami stál na vysokém kopci starobylý zámek. Byl temný, jeho věže se zdály jako natažené prsty drápající po nebi, a z jeho oken v noci často probleskovalo podivné světlo, jako by někdo uvnitř rozsvěcoval a zhasínal lampy. Lidé z okolí se zámku vyhýbali, neboť věřili, že je v něm ukryta zlá moc. Říkalo se, že kdysi dávno zde žil mocný čaroděj, který zámek proklel, aby nikdo nemohl vstoupit a vyváznout živý.
Na úpatí kopce, kde zámek stál, rostla stará jabloň. Její větve se skláněly k zemi, a i když byla léta neopečovávaná, každý podzim dávala krásná, šťavnatá jablka. Lidé říkali, že je kouzelná, a věřili, že kdo sní její plod, získá odvahu čelit i těm největším strachům. Ale málokdo se odvážil přiblížit k jabloni, protože byla příliš blízko zámku.
Jednoho dne se v nedaleké vesnici objevil chlapec jménem Matěj. Byl to sirotek, který neměl nikoho na světě, ale jeho srdce bylo odvážné a plné zvědavosti. Když slyšel místní pověsti o zámku a kouzelné jabloni, rozhodl se, že zjistí pravdu. „Co když ta jabloň opravdu dává odvahu? A co když v zámku není nic zlého, jen nějaké staré tajemství, které nikdo neodhalil?“ říkal si.
Jednoho slunečného rána se Matěj vydal na cestu ke kopci. Když dorazil k jabloni, zastavil se a obdivoval její krásu. Jablka na větvích zářila zlatým leskem, jako by je hladilo samo slunce. Matěj natáhl ruku, utrhl jedno jablko a zakousl se do něj. Jakmile to udělal, pocítil zvláštní teplo, které se rozlilo po celém jeho těle. Strach, který do té chvíle pociťoval, zmizel.
S nově nabytou odvahou se vydal k bráně zámku. Byla těžká a rezavá, ale když ji Matěj zatlačil, s hlasitým zavrzáním se otevřela. Vešel do tmavé haly, kde byl vzduch těžký a plný prachu. Na stěnách visely staré obrazy a z jednoho rohu na něj zírala obrovská socha draka, která jako by byla připravena ožít.
V tom koutku zámku, kam dopadalo světlo z jediné staré lampy, uviděl Matěj schodiště vedoucí dolů. Bez váhání se vydal po schodech, které skončily u těžkých dřevěných dveří. Otevřel je a ocitl se ve velkém sále. Uprostřed sálu stála podivná lampa, která zářila měkkým zeleným světlem. Okolo lampy se na podlaze vinuly podivné runy, které Matěj neuměl přečíst.
Najednou se za ním ozval hluboký a chladný hlas: „Takže ses odvážil vstoupit.“ Matěj se otočil a spatřil vysokou postavu zahalenou v temném plášti. Měl pocit, že z pod kapuce na něj září dvě rudé oči. „Kdo jsi?“ zeptal se Matěj, snažíc se, aby jeho hlas nezaváhal.
„Jsem pán tohoto zámku,“ odpověděl hlas. „Kdysi jsem byl mocným čarodějem, ale kvůli své pýše jsem byl proklet. Tato lampa je zdrojem mé síly, ale zároveň mě drží uvězněného v tomto zámku. Každý, kdo sem přijde, se stane mým otrokem, aby mi sloužil navěky.“
Matěj se zamyslel. „A co kdybych ti pomohl zrušit kletbu?“ zeptal se a čaroděj se na okamžik zarazil. „Proč bys to dělal?“ zeptal se podezíravě.
„Protože každý si zaslouží druhou šanci,“ odpověděl Matěj. Čaroděj chvíli mlčel, pak kývl. „Dobrá, mladíku. Kletbu může zlomit pouze někdo, kdo má čisté srdce a dost odvahy. Musíš najít klíč, který je ukryt v hlubinách zámku. Ale pozor, cesta k němu je plná nebezpečí.“
Matěj souhlasil a vydal se na cestu. Procházel chodbami zámku, kde na něj číhala různá kouzla a nástrahy. Musel překonat bludiště plné zrcadel, která ho chtěla zmást, přejít přes most, který se pod jeho nohama sám rozpadal, a nakonec čelit obrovskému kamennému strážci, který chránil truhlu s klíčem.
Když se Matějovi podařilo klíč získat, vrátil se do sálu s lampou. Čaroděj čekal. „Teď vlož klíč do zámku na základně lampy,“ řekl. Matěj poslechl a když klíč otočil, lampa zhasla. Zámek se otřásl a na okamžik se vše ponořilo do tmy.
Když se Matěj probral, zjistil, že je zpátky u jabloně. Ale zámek už nestál na kopci. Místo něj tam byla krásná louka plná květin. A vedle Matěje stál muž, který už nevypadal jako čaroděj. Měl vlídný úsměv a v očích vděčnost. „Děkuji ti, chlapče,“ řekl. „Zlomil jsi kletbu a osvobodil mě. Teď se mohu vydat na cestu, abych napravil své chyby.“
Matěj přikývl a sledoval, jak muž odchází. Pak se vrátil do vesnice, kde vyprávěl svůj příběh. Lidé mu naslouchali s úžasem a od té doby si vyprávěli o odvážném chlapci, který zlomil kletbu starého zámku. A jabloň? Ta tam zůstala stát, její zlatá jablka dál rozdávala odvahu těm, kteří ji potřebovali.