V hlubokém údolí, kde se vysoké hory potkávaly s hustými lesy a křišťálovými řekami, se nacházelo malé království jménem Zelený háj. Bylo to klidné místo, kde lidé žili v míru, obdělávali pole, pěstovali ovoce a chovali zvířata. Ale uprostřed jejich pohody se skrývalo jedno velké tajemství. Na vrcholu nejvyšší hory v okolí, v jeskyni zahalené mlhou, žil drak. Ne však obyčejný drak, jakého známe z příběhů o hrdinech a princeznách. Tento drak byl laskavý, moudrý a nikdy nikomu neublížil. Jmenoval se Ardan.
Ardan miloval svůj klidný život v horách. Měl rád vůni divokých květin, sledování západů slunce a zvuk větru, který šeptal mezi stromy. Ale nejvíce ze všeho miloval knihy. Jeho jeskyně byla plná starých svazků, které kdysi našel v opuštěné věži na okraji království. Četl o dalekých zemích, odvážných činech a zázračných kouzlech. Ačkoli si přál poznat svět za hranicemi své hory, věděl, že lidé se draků bojí, a tak se nikdy neodvážil sestoupit dolů.
Jednoho dne však do Zeleného háje přišla zlá zpráva. Západní část království postihlo sucho. Pole vyschla, řeky se proměnily v tenké pramínky a lidé začali trpět hladem. Král Zeleného háje, moudrý a laskavý vládce, nechal svolat všechny své rádce, aby našli řešení. Po dlouhém přemýšlení se rozhodli, že je potřeba získat Kouzelný pramen – legendární zdroj vody ukrytý hluboko v lese za horami. Ale cesta k prameni byla nebezpečná, plná nástrah a kouzel, a nikdo z královských vojáků se neodvážil vydat na tuto výpravu.
Nakonec se přihlásila dívka jménem Liana. Byla to prostá vesnická dívka, která milovala přírodu a věřila, že každé dobro má svou odměnu. „Království potřebuje vodu, a já udělám vše, co bude v mých silách, abych ji přinesla,“ řekla odhodlaně. Král jí požehnal a vybavil ji mapou a malým vakem s jídlem. Ale i přes její odvahu se lidé obávali, jestli se vůbec někdy vrátí.
Liana se vydala na cestu brzy ráno, když slunce teprve vykukovalo za obzor. Šla přes lesy, brodila se potoky a šplhala na strmé kopce. Po několika dnech dorazila na úpatí hory, kde žil Ardan. Byla už velmi unavená, a tak se rozhodla, že si na chvíli odpočine. Netušila však, že ji drak sleduje z vrcholu.
Ardan si všiml, jak Liana odkládá vak a usedá pod strom. Přemýšlel, co dělá tak křehká dívka sama v horách. Nakonec se rozhodl, že se s ní setká, i když to bylo poprvé, co se chystal k rozhovoru s člověkem. Sestoupil z hory a jemně přistál nedaleko ní.
Liana se nejprve lekla, když uviděla obrovského draka s třpytivými šupinami, ale brzy si všimla jeho laskavých očí. „Neboj se,“ řekl Ardan hlubokým, ale vlídným hlasem. „Nechci ti ublížit. Co tě přivedlo do těchto nebezpečných hor?“
Liana mu vyprávěla o suchu, o Kouzelném prameni a o tom, jak se rozhodla pomoci svému království. Ardan ji pozorně poslouchal a nakonec řekl: „Znám cestu k prameni. Je to však dlouhá a nebezpečná cesta, plná kouzel a pastí. Ale pokud mi důvěřuješ, rád tě tam doprovodím.“
Liana souhlasila a společně se vydali na cestu. Po cestě čelili mnoha překážkám. Museli projít lesem, kde stromy ožívaly a snažily se je zadržet svými větvemi. Ardan použil své dechy, aby větve znehybnil a uvolnil jim cestu. Poté narazili na řeku, kterou strážil obří had. Liana si vzpomněla na příběh, který kdysi slyšela, a nabídla hadovi perly ze svého náhrdelníku na výměnu za bezpečný přechod. Had souhlasil a pustil je dál.
Konečně dorazili k jeskyni, kde se nacházel Kouzelný pramen. Jeskyni však hlídala stará čarodějka. „Nikdo nesmí proniknout k prameni, pokud nevyřeší mou hádanku,“ řekla zlomyslně. Liana a Ardan si vyslechli její zapeklitou otázku a společně přemýšleli. Díky Ardanově moudrosti a Lianině bystrosti nakonec hádanku vyřešili a čarodějka jim neochotně dovolila vstoupit.
Když Liana nabrala vodu do svého džbánu, cítila, jak z ní vyzařuje zvláštní síla. Poděkovala Ardovi za jeho pomoc a společně se vydali zpět do království. Cestou se mezi nimi vytvořilo pevné přátelství, a Liana slíbila, že lidem ukáže, že draci nejsou jen zlí tvorové, jak si mnozí myslí.
Když dorazili do Zeleného háje, lidé byli nejprve vyděšení, když uviděli draka. Ale Liana jim vše vysvětlila a Ardan ukázal svou laskavost tím, že pomohl roznášet vodu do vyschlých studní. Král poděkoval Lianě i Ardovi a prohlásil, že draci jsou od té chvíle vítáni v jejich království.
Ardan se nakonec vrátil do své hory, ale často navštěvoval Lianu a její vesnici. Lidé se s ním brzy spřátelili a začali ho považovat za strážce svého království. A tak se díky odvaze jedné dívky a laskavosti jednoho draka změnilo Zelené háj navždy.