V jednom zapadlém koutě království zvaného Lestorie, kde se mlhy válely po lukách a lesy šeptaly starodávná tajemství, žil kouzelník jménem Ambrož. Nebyl to žádný mocný čaroděj, kterého by se lidé báli. Ba naopak – byl to laskavý a trochu zapomnětlivý stařík s dlouhým fialovým pláštěm a širokým kloboukem, pod kterým se mu kroutily bílé vlasy jako ovčí vlny. Měl kouzelnou hůlku, jež svítila jemným modrým světlem pokaždé, když ji použil, a malý domeček postavený z červených cihel na kraji lesa.

Ambrož miloval knihy, čaj s medem a magii, která pomáhala lidem. Jednoho dne, když si vařil lektvar proti kašli pro sousedovu nemocnou kozu, se ozvalo zaklepání na dveře. Stála tam malá dívka jménem Maruška, která byla z vesnice pod kopcem.

„Pane kouzelníku,“ řekla plačtivě, „v horách se objevil drak. Lidé se bojí a král poslal vojáky, ale nikdo se nevrátil. Potřebujeme pomoc.“

Ambrož se na chvíli zamyslel, pohladil si vousy a pokýval hlavou. „Drak, říkáš? To není dobré. Ale s odvahou a trochou magie se dá zvládnout vše. Půjdu se na to podívat.“

Zabalil svou hůlku, vzal si kouzelný plášť a do kapsy schoval láhev s lektvarem pro případ nouze. Spolu s Maruškou se vydal směrem k horám, kde prý drak přebývá.

Cestou museli projít hustým lesem, v němž stromy rostly tak blízko sebe, že denní světlo jen stěží pronikalo dolů. Ambrož několikrát použil svou hůlku, aby rozsvítil cestu, a jednou dokonce přeměnil obrovského pavouka na šišku, když se Maruška příliš bála jít dál.

Po dvou dnech cesty dorazili k úpatí hor. Tam, v hluboké jeskyni, měl drak své doupě. Nebyl to obyčejný drak – měl tři hlavy, šupiny jako zlaté štíty a dýchal plameny, které roztavily i kámen.

Ambrož s Maruškou se schovali za skálu a pozorovali vchod do jeskyně. „Musím se s tím drakem promluvit,“ řekl kouzelník. „Ale nejdřív zjistíme, proč vůbec přišel.“

Vtom se země zatřásla a z jeskyně se vyplazil drak. Jeho tři hlavy se rozhlížely kolem, a když uviděly Ambrože, zasyčely: „Kdo jsi, že se odvažuješ rušit dračí klid?“

Ambrož se uklonil a řekl: „Jsem Ambrož, kouzelník z Lestorie. Přicházím zjistit, proč jsi opustil své hory a přišel sem, kde lidé žijí v pokoji.“

Drak chvíli mlčel. Pak prostřední hlava zabručela: „Nechceme válku. Hledáme Truhlu Sedmi Zámků. Byla nám ukradena před staletími a podle dračích proroctví spočívá někde v těchto horách. Bez ní naše síla slábne.“

Ambrož se zamyslel. Truhla Sedmi Zámků byla starodávný kouzelný předmět, který dokázal uzamknout nejen věci, ale i kouzla, myšlenky a dokonce časy. Byla ukryta před dávnými lety, aby ji nikdo nemohl zneužít.

„Pokud mi slíbíte, že neublížíte lidem, pomohu vám ji najít,“ pravil kouzelník.

Drak souhlasil, a tak začalo velké dobrodružství. Ambrož, Maruška a tříhlavý drak se vydali hledat truhlu. Podle staré mapy, kterou Ambrož našel v jedné z kouzelnických knih, měla být ukrytá v jeskyni zvané Srdce Hory, střežená pastmi a hádankami.

Cesta k truhle nebyla snadná. Museli projít přes Most Mlžného klamu, kde každému ukazoval jiné obrazy. Maruška viděla svou rodinu, jak na ni čeká doma, drak viděl ztracený poklad a Ambrož viděl svou dávnou učitelku magie. Jen díky Ambrožově hůlce a kouzlu pravdy se jim podařilo projít skrz, aniž by podlehli iluzi.

Pak přišla Hájovna Větrného ducha, kde museli odpovědět na tři hádanky. Když se jim podařilo správně odpovědět, duch jim ukázal cestu do jeskyně.

A konečně, po dlouhém putování, stanuli před Srdcem Hory. Jeskyně byla hluboká a temná, ale uprostřed stál podstavec a na něm ležela truhla – dřevěná, zdobená drahokamy, se sedmi zámky, každý jiného tvaru.

„A teď přijde nejtěžší část,“ řekl Ambrož. „Musíme najít klíče.“

Ukázalo se, že klíče nejsou obyčejné. Byly ukryty v sedmi zkouškách, každá z nich zkoušela jednu vlastnost: odvahu, laskavost, moudrost, trpělivost, upřímnost, soucit a víru.

Každý z nich musel podstoupit svou zkoušku. Maruška ukázala odvahu, když čelila obrovskému stínu, Ambrož prokázal moudrost v hádance od samotného ducha hor, a drak, ač velký a hrozivý, ukázal soucit, když zachránil malého ptáčka před padajícím kamenem.

Po dlouhém a náročném hledání měli všech sedm klíčů. Když je Ambrož vložil do truhly, ozvalo se hluboké zabzučení a víko se otevřelo. Uvnitř byl zářivý krystal – srdce dračí magie.

Drak ho opatrně vzal a všechny tři hlavy se rozzářily. „Naše síla se vrací. Děkujeme vám, přátelé,“ řekl drak. „Jak jsme slíbili, lidem neublížíme. Vracíme se do svých hor.“

Ambrož a Maruška se vrátili domů jako hrdinové. Lidé je vítali s radostí a král jim osobně poděkoval. Kouzelník se vrátil do svého domečku, kde si opět vařil čaj s medem a psal nový svitek o svém dobrodružství.

A drak už nikdy vesnici neohrožoval. Občas někdo zahlédl tři siluety na obloze a věděl, že přátelství mezi lidmi a tvory magie nadále žije. A že i ten největší drak může mít dobré srdce, když mu někdo podá pomocnou ruku.