Bylo nebylo, za sedmi horami a sedmi řekami, žila jedna kouzelnice jménem Magda. Magda měla schopnost ovládat kouzla a čarodějnictví, a proto byla velmi uznávanou a respektovanou postavou v celém kouzelném království.

Jednoho dne se do lesa poblíž Magdiného obydlí přibližovala skupina loupežníků. Ti se rozhodli, že by bylo skvělé, kdyby se zmocnili kouzelných předmětů, které Magda ve svém domě ukrývala. Chtěli je ukrást a využít je k vlastní prospěchu.

Kouzelnice Magda však byla moudrá a chytře tušila, co se chystá. Protože věděla, že loupežníci nejsou zrovna nejpočestnější skupinou lidí, rozhodla se, že jim dá lekci, kterou nezapomenou. Rozhodla se využít své kouzelné schopnosti a přeměnit se na starou, nevinnou babičku, která by je oklamala.

Když loupežníci dorazili k domu, uviděli starou babičku sedící u krbu a háčkující si. Vypadala neškodně a nevinně, a tak loupežníci si mysleli, že se k nim nemůže dostat do cesty. Ale Magda, ve své babičkovské podobě, byla neúprosná. Začala vyprávět příběhy o kouzlech a čarodějnicích, které loupežníky naplnily strachem a hrůzou.

Loupežníci, kteří byli odvážní a drzí, začali se smát a vysmívat staré babičce. Ale to byla chyba, kterou následně velmi litovali. Najednou se babička proměnila zpět v kouzelnici Magdu a s pouhým mávnutím proutku je uvěznila v kouzelné kleci.

Loupežníci byli zděšeni a prosili o odpuštění, ale Magda byla neoblomná. Nakonec je však propustila s tím, že si odnesou pouze naučenou lekci a varování, aby už nikdy nezasahovali do věcí kouzelníků a kouzelného světa.

A tak loupežníci opustili les s pokorným srdcem a slibem, že už nikdy nebudou páchat zlo. Kouzelnice Magda zůstala ve svém domě a dál udržovala rovnováhu mezi světem kouzel a světem lidí, aby oba mohly existovat v harmonii. A tak skončila pohádka o loupežnících, kouzelnici a kouzelném čarodějnickém světě.