Za noci plné tajemství a záhad se na obloze zaleskla bledá měsíční tvář. Její světlo osvětlovalo temné lesy a plnění loupežníků, kteří se skrývali v jejich hlubinách.

Jednoho večera se rozhodli tři loupežníci, zvanička, Kudla a Skrček, vydat na loupežnou výpravu. Cestou lesy se dozvěděli, že v nedaleké vesnici se ukrývá poklad, který je chráněn měsíčními kouzly. Rozhodli se, že se poklad zmocní až za svitu měsíce.

Když se setmělo, loupežníci se vydali k vesnici. Stíny stromů se prohýbaly pod tíhou jejich kroků a větřík nesl zvuk jejich šepotu. Když dorazili k vesnici, měsíc se zjevil na obloze a osvítil cestu k pokladu. Loupežníci se rozhodli, že nejprve vykradou starou kovárnu, kde měl být poklad ukryt.

Když vstoupili do kovárny, zjistili, že poklad je chráněný kouzly, jak se říkalo. Kudla vytáhl svou zbraň a začal kouzla probodávat, zatímco Škrček a Zvanička se snažili otevřít truhlu. Konečně se jim podařilo poklad otevřít a uviděli leskot zlatých mincí a drahokamů.

Loupežníci se radostí rozešli, každý s kapsou plnou pokladu. Když se vrátili do lesa, měsíc je stále osvětloval svým bledým světlem. Byli šťastní, že se jim podařilo získat poklad a přežít dobrodružství. A tak se legenda o loupežnících a měsíci rozšířila po celém kraji, až se stala součástí místních pověstí a pohádek.