V jednom království, kde se lesy rozprostíraly tak daleko, jak jen oko dohlédlo, a kde se trávníky podzimu barvily do zlatava a rudě, žil široký drak jménem Mistral. Mistral byl největším drakem ze všech, jeho křídla se rozpínala jako obrovská plachta a jeho dech byl teplejší než letní slunce. Ale Mistral nebyl jako draci z dávných pověstí – jeho srdce nebylo naplněno zlobou ani touhou po bohatství. Přesto se na něj lidé dívali s obavami, neboť jeho velikost naháněla hrůzu.
Jednoho dne se v těchto zemích objevilo zlo, které bylo mnohem zlověstnější než cokoliv, co království kdy poznalo. Byla to temná čarodějnice jménem Korina, která přišla s úmyslem svrhávat stíny na pole a louky a šířit svůj vliv. Svým čarováním otočila cyklus přírody, a listí začalo padat z korun stromů dřív, než by mělo, každé z nich nesoucí část temné kouzly. Lidé se začali strachovat o úrodu, obávajíce se, že zima přijde dříve, než bude čas na sklizeň.
Ve vesničce na okraji lesa žil chlapec jménem Lojza. Byl odvážný a zvídavý, a přestože byl malý, jeho srdce bylo velké a neohrožené. Když slyšel o čarodějnici Korině, rozhodl se najít způsob, jak ji zastavit. Jeho babička, která měla ve zvyku vyprávět staré příběhy, mu kdysi pověděla o draku Mistralovi. Vyprávěla o jeho dobrotě a o tom, že má v moci obnovit rovnováhu ve světě přírody.
Lojza se rozhodl, že musí draka najít a požádat ho o pomoc. Vypravil se hluboko do lesa, až k úpatí hor, kde se prý Mistral ukrýval. Jeho cesta nebyla snadná, musel přejít široké řeky po mělkých brodech a vyhýbat se kořenům stromů, které se jako hadové táhly přes cesty. Přesto se nevzdával. Listí šustilo pod jeho kroky a větve se skláněly, jak jimi prošel.
Po mnoha dnech dorazil k jeskyni, jejíž vchod byl skrytý pod převisem největšího javoru v lese. Tam, ve stínu mohutných křídel, spatřil Mistrala. Obrátil se k ohromnému drakovi s odvahou a řekl: „Prosím, Mistrale, pomoz nám! Zlá čarodějnice Korina čaruje, aby zničila naši úrodu a uvrhla království do temnoty.“
Mistral otevřel jedno velké oko a věnoval chlapci vlídný pohled. „A proč myslíš, můj statečný příteli, že bych právě já mohl pomoci?“
„Babička mi řekla, že máš moc nad listím a dokážeš vrátit přírodě rovnováhu, když je narušena,“ odpověděl Lojza s nadějí v hlase.
Mistral se usmál, jak jen drak může. „Dobrá tedy, povedu tě k tajemnému prameni věčného jara, který může obnovit sílu přírody a odvrátit kouzla čarodějnice. Ale musíš být připraven čelit jejím zkouškám.“
Lojza pevně přikývl a drak se s ním vydal na cestu, širokou lesní pěšinou, která se vinula vstříc zázrakům. Mistral nesl Lojzu na hřbetě, a tak rychle letěli přes les, že listí v oblacích vzlétalo za nimi. Cesta byla plná nástrah, ale s drakem po boku Lojza překonával překážky jako nikdy předtím.
Když dorazili k prameni, zjistili, že jej Korina zaklela, a jeho voda byla proměněna v bahno. Ze stínů pod větvemi se vynořila čarodějnice s úšklebkem na tváři. „Hlupáci, mysleli jste, že mě můžete porazit?“
Lojza však neváhal a než by čelil strachu, sáhl do kapsy, kde našel list, které mu dala babička, a stiskl ho v dlani. Najednou se ozvalo tiché zašumění a listí kolem nich začalo třepetat. Jeho srdce bylo spojeno s přírodou a kouzlo listu z babiččiny kouzelné zahrady probudilo skryté síly lesa.
Mistral zhluboka nadechl a jeho dech rozptýlil čarodějnici na všechny světové strany, jako by byla pouhou mlhou. Temnota začala slábnout a voda v prameni se vrátila do svého čistého stavu.
S pomocí pramenité vody se zázračná změna začala projevovat po celém království. Stromy se opět zazelenaly, úroda začala růst a zima byla odvrácena.
Lojza se vrátil do vesnice jako hrdina a obyvatelé království brzy zapomněli na temné dny pod vládou čarodějnice. Drak Mistral sledoval zpoza hor, jak se svět vrátil k harmonii, a zůstal dobrovolným strážcem klidu těchto zemí, zatímco listí každé podzimní ráno tanečnilo okolo velekého stromu, kde kolovaly i kouzelné příběhy o odvážném chlapci a širokém drakovi, kteří překonali zlo.