Za sedmi horami a sedmi řekami, na samotném konci světa, žil kdysi loupežník jménem Vítr. Byl to statečný zloděj, který se nikdy nezalekl žádné výzvy. Jeho kouzelnou schopností bylo zbavovat bohaté kupce jejich pokladů a odvážně unikat před spravedlností.

Jednoho zimního večera, když země byla pokrytá bílým ledem a hvězdy jasně zářily na obloze, se Vítr rozhodl, že je čas na další velký loupežnický skutek. Uslyšel o klenotu, který měl být ukrytý v tajemném diamantovém prstenci, který patřil starému kouzelníkovi v lese nedaleko vesnice.

Bez váhání se loupežník vydal na cestu do lesa. Když dorazil k opuštěné chatrči kouzelníka, objevil hořící oheň a starého muže, který se usmíval do plamenů. Vítr věděl, že se blíží k cíli a tak se rozhodl jednat rychle.

Loupežník se plížil k posteli, ve které spal kouzelník, a s jemným pohybem mu sundal prsten z prstu. Diamantový prsten zazářil ve světle ohně a Vítr si byl jist, že se mu podařilo získat velký poklad.

Náhle se však probudil kouzelník a s hlasitým zakvílením se postavil. Vítr se snažil uniknout, ale kouzelník použil své magické schopnosti a zahalil celý les do ledového mrázem.

Loupežník se ocitl uvězněný v ledu a zdálo se, že je jeho konec. Ale tehdy se ozval hlas kouzelníka: „Vítr, tvá odvaha a statečnost mě překvapila. Nezískal jsi jen můj diamantový prsten, ale také můj respekt. Jsem ochoten ti ho darovat, ale pouze pokud slíbíš, že ho budeš používat k dobrým skutkům a nikdy už neokradeš slabé a chudé.“

Vítr se hluboce zamyslel nad slovy kouzelníka a nakonec slíbil, že změní svou cestu a bude používat své schopnosti k dobru. Kouzelník se usmál a rozpustil led, který obklopoval loupežníka.

Od té doby se Vítr stal ochráncem lesa a vesnice. S diamantovým prstenem na prstu a srdcem plným dobré vůle pomáhal potřebným a bojoval proti zlu. A tak se z loupežníka stal hrdina, jehož jméno bylo známé po celé zemi.